Laura stála venku před Kensingtonským palácem a stále se snažila odvrátit pohled od blondýnky, jejíž kabát vlál ve větru jako plášť mocného hrdiny. Nepodařilo se jí to ani v tu chvíli, kdy přešla Katie před ní a věnovala jí jeden ze svých pohledů, značících úlevu a radost. Laura na nic nečekala a rychle prohlásila:

„Katie, musíme si promluvit." Blondýnku ta slova opravdu zaskočila, ale nad odpovědí se očividně nijak dlouho nerozmýšlela.

„Povídej." Laura se zdlouhavě nadechla.

„Já, Katie..." Spustila tak rychle jak jen dokázala, věděla že mluví téměř nesrozumitelně, ale o to jí šlo. „Já tě už delší dobu nemám ráda jen jako kamarádku, ale jako něco mnohem víc. Vždy když si poblíž tak se mi zvýší tep a... A když mě objímáš tak se cítím jak v jiné dimenzi.... A já se moc omlouvám, jestli jsem tě znechutila a pokud už se mnou nikdy nebudeš chtít mít něco společného tak tě naprosto chápu... Ale já ti to musela říct, už jsem s tím nedokázala žít. Nedokázala jsem si představit že-." Laura její monolog už ale nestihla dopovědět. Blondýnka naproti ní se sehnula a jemně jí políbila. Laura se v tu chvíli cítila jako by létala. Cítila jak jí Kateiny vyhublé, ale očividně celkem silné ruce zvedají do vzduchu a jak její měkké rty klouzají po těch jejích. Byla v ráji, tedy do té doby, než se zezadu ozvalo Scarlettino zakašlání.

„Lidi? Co bych v tuhle chvíli měla udělat?" Prohlásila a rozpačitě se chytila za jednu z děr na jejích džínech.

„Já ani nevím, co jsem to právě udělala já..." Odpověděla jí na to Katie a na rtech se jí objevil zářivý úsměv. Laura, stále vězící v její náruči se rozesmála. Viděla každý detail v Kateiné tváři a poznala tak, že blondýnka opravdu nelže. Byla zmatená a zároveň šťastná, stejně jako Laura sama.

Ze zadu se ozval výkřik podobný umírajícímu štěněti na vyfukujícím se vodním lehátku. Katie nemusela být dobrá v dedukcích, aby věděla, že je to Brandon.

„Proboha Katie co to děláš?! Já ti koupil růže!" Po pohledu do Brandonových rukou se i Katie musela rozesmát.

„To jsou narcisy... Myslím, že ti je prodavačka prodala zcela správně." Brendon na Lauřina kyticí naštvaně hodil o zem. Laura, jakožto psycholožka moc dobře věděla, že narcisy vyjadřují přílišnou sebezahleděnost a jako dar se tedy rozhodně nedávají.

„Katie?" Blondýnka přikývla. „Mohla by mě prosím zahřát?" Přes to, jak byla její prosba nevhodná a troufalá, Katie jí k sobě přitisknula víc a přehodila přes její záda konce kabátu. Laura cítila jak z jejího těla sálá teplo a jak jí bije v hrudníku srdce. Sice jí stále bolelo celé tělo a z odřených loktů jí vytékala krev, ale byla šťastná...

Ano... Tak s touhle kapitolou jsem se pěkně mučila a tak doufám, že výsledek alespoň maličkato stojí za to... Vím, že si většina z vás tuhle knížku už dávno odstranila z knihovny a nebo vám watt nezašle upozornění, jak to rád dělá...

Každopádně bych ráda oznámila, že každou neděli počínaje touto bude vycházet kapitola z druhého dílu. Ale pokud by jste chtěli kapitoly třeba dvakrát týdně, napište mi to prosím do komentářů...

Sissi