Tak sama
a pořád ve tmě,
nevidím už ani ve dne,
tak tě prosím, veď mě.

Já totiž nevím, kdo jsem,
ani zda je noc či den.
Pořád tam a sem,
už nikdy nechci chodit sama ven.

Ty noční můry,
ty stíny světla,
svádí mě na každodenní tůry.
A ty pořád cheš, abych kvetla.

Ty démoni my nedávaj spát,
chtějí se pořád jen prát a prát,
Tak proč jim dál vzdorovat?
Proč se jim prostě nepoddat?

Už cesta není jasná,
nemůžu být šťastná.
Jen kvůli myšlenkám,
do sebe se propadám.

Už mi nikdo nepomůže,
uzamknu se do své kůže.
Žádný nereálný svět,
umírám tady a teď.

Pardon, vím že to trvalo dlouho. Ale teď jsem tady s novou... blbostí? Díky za trpělivost.

Žijte, neumírejte,
a lásky se nevzdávejte

wolphyna