Týden uběhl jako voda v řece. Taehyung seděl v pátek večer v baru s Jungkookem, měl kruhy pod očima a před sebou počítač. Dokončoval prezentaci. Měl ji „hotovou" již ve čtvrtek, ale protože byl perfekcionista, už ji po páté předělával.

Jestli za ten týden spal dvě hodiny, tak to bylo hodně.

„Nechceš to už vypnout?" zkusil to Jungkook a přisunul k němu pivo.

„Nemůžu," odpověděl Taehyung a dal si ruku před pusu, aby zakryl zívnutí. „Vodku s redbullem a jeden redbull navíc, prosím," máchl volnou rukou na barmana, který mu odpověděl palcem nahoru a šel připravovat drinky.

„Ale můžeš, Tae," nedal se Jungkook a upil ze svého piva.

„Ještě poslední dva slidy a končím," zaprosil Taehyung a rychle něco přepisoval.

Jungkook protočil očima a povzdychl si. Kamarádit se s Taehyungem bylo trochu za trest. Neustále neměl čas, byl workoholik a netajil se tím. Musel být pořád zaměstnaný. Když neměl co na práci, moc přemýšlel. Přemýšlel nad svým bývalým, nad svým smutným životem, teď jeho myšlenky čas od času okupoval Jung Hoseok. I když se tomu Taehyung bránil zuby nehty, pracoval do vyčerpání, dokud nepadl, sem tam se slabá chvilka ještě našla.

„Šup ale," zakňoural.

„Hotovo!" oddychl si Taehyung a soubor uložil.

Šel by se zabít, kdyby si to vymazal svojí blbou chybou a musel by to celé dělat znovu. Zaklapl počítač a uklidil ho do brašny.

Znáte ten pocit, když už na vás nepůsobí ani káva ani energiťák? Pokud ne, máte štěstí. Taehyung, který do sebe lil již třetí energetický nápoj za tenhle večer, už nemohl. Tancoval s nějakým chlapcem a Jungkook měl radost. Vypadalo to, že mezi nimi přeskočila jiskra.

Taehyung byl lehce připitý. Taky byl hlavně unavený.

„Půjdeme ke mně?" usmál se na hnědovláska odbarvený blondýn.

Taehyung, který na něm skoro visel mu věnoval otupělý úsměv a jemné, téměř neznatelné přikývnutí.

„Buď opatrný," usmál se na něj Jungkook a Taehyungův počítač si vzal k sobě. Toho blázna by ještě v půlce sexu napadlo, že něco zapomněl doplnit do prezentace, všeho by nechal a šel by to tam dopsat. To nemohl riskovat, už takhle měl Taehyung bídný sexuální život.

„Jak že se jmenuješ?" zeptal se Taehyung, když blondýn otevíral dveře svého bytu.

„Oh Sehun," usmál se na něj vysoký blondýn a pobaveně zakroutil hlavou.

„Tak díky za přespání, Sehune."

„Cože?"

+++

Ráno se probudil, bolela ho hlava a cítil se hrozně. Ležel v předsíni, obličej položený na cizích botách. A tohle nebyla jeho předsíň. Byl pořád oblečený v tom, v čem šel s Jungkookem ven. Chyběla mu brašna s počítačem.

„Do prdele," zanadával si pro sebe.

Po kapsách vyhrabal telefon a k jeho velkému štěstí, našel zprávu od Jungkooka, že jeho počítač je u něj a ať si pro něj v neděli večer dojde. Co nejrychleji se posbíral na nohy a v největší tichosti za sebou zavřel vchodové dveře. Před barákem zjistil, že se nachází skoro na druhé straně města.

S malým zívnutím se vydal na zastávku. Doma musel ještě vyvenčit Maxe. Padala na něj šílená únava a předpokládal, že bude spát celý den. Posadil se k okénku a cítil, jak se mu zavírají oči.

„Zase se potkáváme."

Cítil, jak se vedle něj někdo posadil. Do nosu jej udeřila silná vůně kolínské, kterou již někde cítil. Zároveň ten hlas odněkud znal.

„Co tady děláte?" otočil hlavu na černovlasého.

Neměl sílu být překvapený.

„Děláš," opravil ho starší se smíchem.

„Pardon," pokýval hlavou Taehyung a odvrátil od něj pohled.

„Kam frčíš?"

„Domů."

„Seš takovej zmačkanej. Víc, než po večeru se mnou," jemně do něj drkl a tím donutil mladšího k němu zvednout pohled.

„Hodně jsem teď pracoval," zvedl k němu roztěkaný pohled.

Trochu se mu začínala motat hlava.

„Měl bych ti věřit?"

„Zeptej se Jungkooka."

„Kdo je Jungkook?"

„Kamarád," nechápavě se na něj zamračil.

„U kterého jsi přespával?"

„Sleduješ mě?"

Hoseok se rozesmál. „Ne, to fakt ne. Byla to náhoda, jedu si pro auto, včera jsem jel domů z baru busem."

Taehyung nadzdvihl obočí.

„Seš roztomilej, jak se červenáš."

„Nejsem. Jsem jen unavenej," odvrátil pohled a dal si ruku před pusu, když zíval.

Byl opravdu vyčerpaný, motala se mu hlava, a tak nepříjemně ho tlačilo na hrudi.

„Vystupuju," oznámil Hoseokovi a prolezl kolem něj.

Musel se chytit tyče, protože málem upadl.

„Já vlastně taky," odpověděl mu druhý a rychle vyskočil za ním.

Vzal ho pod paží a pomohl mu se narovnat.

„Nemusíš mi pomáhat."

„Tvoje tělo si o moji pomoc říká, i když tvoje hlava tvrdí opak. A po té pomoci minule, rád pomůžu znovu. Takhle já pomáhám rád," zazubil se na něj Hoseok a Taehyung cítil, jak se mu do tváří hrne krev.

Nevěděl, kde se to v něm bralo, ale nechal Hoseoka, aby mu pomohl do bytu. Přivítal je nadšený Max.

„Musím ho vyvenčit," nedal se Taehyung a podepřel se o botník.

„Ty si musíš lehnout, já ho vyvenčím," usmál se Hoseok a zavedl Taehyunga do postele.

Pomohl mu se převléknout do pyžama. On už ho nahého viděl, nějak extra to neřešil. Věčně stydlivý Taehyung už mu stejně spal v náručí, než našel ložnici, takže to bylo jedno.

Uložil ho, přikryl ho a pak se podíval na Maxe. Snad to nějak zvládne. Našel vodítko a vydali se ven. Byl to hodný pes, ale nechal ho rychle dojít si na záchod a pak spěchal zpět do bytu. Našel, kde měl pes granule a nasypal mu je. Ten se do nich ihned pustil.

Přemýšlel, co bude dělat. Věděl, že se Taehyung potřeboval prospat a že Max bude tak za dvě nebo tři hodiny potřebovat znovu vyvenčit. Nechtěl se tady zabydlovat, ale gauč už znal... na něj měl takové smíšené vzpomínky.

Našel ovladač a posadil se k televizi. Max se uvelebil na gauči vedle něj a nechal se hladit. Hoseok přemýšlel, jestli to byl opravdu hlídací pes...

Musel si taky klimbnout, protože ho probudil zvonek u dveří. Zvedl se a šel otevřít.

„Čus, hele jedu pryč, nesu ti ten počítač. Dole mě pustila paní Park, tak – oh, pardon, asi špatný byt," zarazil se Jungkook, když zvedl pohled. „Maxi?"

Za Hoseokem vyběhl mohutný pes a běžel Jungkooka přivítat. Před ním stál vysoký černovlásek s ostrými rysy a Kook musel uznat, že byl velice přitažlivý. Jeho silná vůně ho ihned udeřila do nosu a byl si na sto procent jistý, že je dobře. Proč mu ale otevřel tenhle mladík a ne Taehyung? Co bylo s Taehyungem? Stalo se mu snad něco?

„Dobrý den, Taehyung spí," řekl opatrně Hoseok. „Vy budete asi Jungkook, který má jeho počítač, protože Taehyung hodně pracuje?" odhadl.

„Jeon Jungkook," podal mu pravici.

„Jung Hoseok, těší mě."

A Jungkook vytřeštil oči, div mu vypadly z důlků.

A/N: Hello!

Jedu jak divá. Dneska díl být neměl, ale nemohla jsem spát. Šla jsem pracovat, ale nešlo to, tak tady máte :D Protože Taehyung vůbec, ale vůbec nemá žádnou podobnost se mnou. Vůbec xDDD

Jdu zkusit spát,  teď ke konci na mě padla únava a chtěla jsem udělat větší drama, akorát jsem přejetá jak Taehyung :D Zavírají se mi tady už oči :D Dobrou!

Btw, fakt vás děsně moc moc miluju lidi. Jste neskutečná podpora a já jsem tak ráda, že ji mám i po těch letech nic nedělání a nevědění co se životem, nespočtu psacích pauz (kdyby šla pauza od života, věřím tomu, že bych ji využívala pravidelně :D). Děkuju, jsem strašně moc vděčná a moc to pro mě znamená.

Nic, už začínám  být moc sentimentální a mít slzy v očích, protože jsem cíťa. 

Bye!