I když to Jimin nečekal, opravdu se to stalo. V úterý mu Minyoung s pištěním, které muselo být slyšet ještě tak o dvě nebo tři ulice dál, přinesla již známou bílou obálku.

No dobře, tak nějak veděl, že mu ta obálka dojde, ale to, co bude v ní, to netušil.

Na jednu stranu chtěl ještě naposledy vidět prince Yoongiho, ale na druhou stranu si už přál, aby tohle všechno skončilo a on mohl zapomenut.

Věděl, že nikdy nezapomene, ale pokusit se o to mohl. Chtěl zapomenout na to, co kdy cítil k princi. Vlastně to bylo dost složité. On sám nevěděl, jestli opravdu chce zapomenout a nebo ne.

Byly tu chvíle, kdy to bolelo. Strašně moc. Nedokázal se pohnout a jen dřepěl uprostřed pokoje, obličej schovaný v dlaních a dávil se vzlyky.

Přesně v tyto chvíle si přál, aby zapomenul a aby se už nikdy nezamiloval.

Ale pak tu byly chvíle, kdy měl motýlky v břiše jen z myšlení na druhého. Nedokázal se zbavit toho nechutně spokojeného úsměvu alá měsíček na hnoji (nebo taky nějaký psychopat, ale tohle zavrhl, protože tím urážel sám sebe).

Láska byla směsice těchto dvou základních pocitů. Nebo alespoň, tohle byly ty pocity, které on doposud poznal.

Samozřejmě tu byla i nervozita, ale tu počítal k těm měsíčku na hnoji chvílím skrz to, že když máte zhroucení, tak na nervozitu prostě není čas, ani nálada.

(A/n: Omg, jsem jediná, kdo se tomu 'vtipu směje? :"DDD Okay Karis, seš takovej lamér, že se musíš smát vlastním vtipům xD)

Chtě nechtě, obálku otevřít musel. Teda jako nemusel, ale dokážete si asi představit Minyoung... Takže musel. Neměl jinou možnost, než obálku otevřít.

"Uhmmm," zakňoural a hodil se na postel.

Hlavu zabořil do polštáře a díval se do stropu. V takovýchto chvílích byl jeho čistě bílý strop nejzajímavější věcí na světě.

"Tak co?" vyhrkla Minyoung a skočila za ním.

Sebrala papír ze země a očima přelétla text.

"Vždyť jsi postoupil, tak co blbneš?" nechápala.

"No právě... Postoupil jsem," zamručel Jimin v odpověď. "Už tam nechci Minyoung...nechci mu lhát. Ani princi, ani Jungkookovi."

"Jednu noc ještě přežiješ," vyplázla na něj jazyk a následně odešla z pokoje.

Musela tuhle skvělou novinku zavolat Eunmi, aby se dohodly na tom, jaké boty Jiminovi k těm posledním šatům dají.

Jimin zůstal v pokoji až do pátku. Ven vylézal jen tehdy, když dostal hlad a nebo, když musel na záchod. Bylo mu jedno, že smrděl, protože se nesprchoval. Jednoduše - na tu sprchu neměl náladu.

Sice tak nějak tušil, že by mu mohla trošku pomoct si vyčistit hlavu (a zbavit se toho nepříjemného zápachu), ale nedokázal sám sebe donutit k tomu, aby si sundal tričko a zalezl do sprchového kouta.

Jimin nesnášel, když se potil. Nikdy nezůstal v jednom oblečení déle jak den. Každý den se poctivě sprchoval, občas i dvakrát denně, když se zpotil.

Proto Minyoung, ale i jeho rodiče dost překvapilo, když ve středu přišel do kuchyně ve stejném oblečení, které měl na sobě v úterý.

Ale když v tom samém oblečení přišel i v pátek ráno, věděli, že něco není v pořádku. A že to něco nebude žádná maličkost.

"Oppa, padej do sprchy, nemám pro Eunmi kolíček na nos!" postrčila ho Minyoung ke koupelně.

"Ahhh," protočil očima Jimin, ale do koupelny opravdu zalezl, ignorujíc urážku své sestry.

Zamknul za sebou a přešel k zrcadlu. Možná, že to neměl dělat, protože vyděsil sám sebe. Mastné vlasy, které mu trčely na všechny světové strany, mastná pokožka, která se nechutně leskla, zuby s tím nepříjemným povlakem, protože během týdne jejich čištění dost zanedbával a dneska si je taktéž ještě nevyčistil.

"Proboha," dostal ze sebe a zakroutil nad sebou hlavou.

Bylo to opravdu příšerné. Takhle zle nevypadal ani tehdy, když byl nemocný!

Na kartáček si dal pastu a začal si čistit zuby. Drhnul je dlouho a pečlivě. No a celé to zopakoval tak čtyřikrát. Pleť si vyčistil a nezapomněl aplikovat rozjasňující masku, která jen tak mimochodem patřila Minyoung, ale ona si toho určitě ani nevšimne.

Teprve pak byl čas na dlouhou sprchu. Opravdu, kdy naposledy se sprchoval hodinu?

***

"

Zapneš mi to, prosím?" zeptal se Jimin a otočil se zády k Eunmi, která mu ochotně zapnula šaty.

(A/n: Jiminnie bude princezna❤)

"Musím mít i podpatky?" zakňoural, když se Minyoung vrátila a krabicí od bot.

Jimin už v tu chvíli seděl na prokleté židličce a nechal Eunmi, aby ho trochu nalíčila.

"Jup," pousmála se Minyoung a trochu poupravila Jiminovi vycpaný hrudník.

"Minyoung?" začal vážně Jimin.

"Co?" zvedla k němu pohled.

"Víš, že mám větší kozy jak ty?" vyplázl na ní jazyl Jimin.

"Víš co, jdi do prdele," plácla ho po hlavě a z krabice vytáhla boty.

"Vaši ladnou nožku, princezno," kývla na něj a klekla si.

Jimin se na ní zamračil, ale trochu povyhrnul šaty, aby mu ty proklaté boty mohla nazout.

"Nesnáším tě," našpulil uraženě rty.

"Jo jo," odkývala mu to a zapnula pásek u boty.

Eunmi také dokončila líčení a úpravy vlasů a spokojeně si Jimina prohlédla. Nakonec neodolala a Jimina si musela vyfotit. Pravděpodobně ho už do těch šatů nikdo nikdy nedostane.

"Baekhyun tu bude do deseti minut," oznámila nakonec a Jimin s Minyoung jen přikývli.

"Ani nevím, jestli tam chci, nebo ne," přiznal po chvíli Jimin a nechal ze svých úst uniknout slabý povzdech.

* * *

Vše proběhlo úplně stejně, jako na těch předchozích plesech, jen tady byl jeden rozdíl... Dívek tu již bylo pouze pět.

Byl to zvláštní pocit. Předtím si Jimina nikdo moc neprohlížel, ale teď najednou všechny. Ty upřené pohledy mu nedělaly moc dobře.

"Nechci tady být," špitl směrem k Jungkookovi, který stál vedle něj.

"Hlavně v klidu," mladší se na něj jemně usmál.

Jakmile se s Jungkookem viděli, taky mu přišlo, že na něj mladší tak nějak divně koukal. No, nakonec to nijak nekomentoval, když mu Jungkook pochválil šaty.

To mu to doopravdy tak slušelo?

Ples začal chvíli po tom, co dorazilo dalších pět slečen. Yoongi tancoval s každou z nich a Jimina si opět nechával nakonec.

Byli takhle s Jungkookem domluvení. Sice mladšímu z nich trhalo srdce vidět Jimina zklamaného (ne proto, že by do něj byl nějak zamilovaný, ale proto, že si ho za tu dobu velice oblíbil a tak nějak tušil, že by s Jiminem mohli být kamarádi), ale dohoda byla dohoda a ten plán nakonec nebyl až tak špatný.

Snad...

Vlastně záleželo jen a pouze na tom, jak Jimin zareaguje. S Yoongim natrénovali snad patnáct, možná i víc, různých reakcí. No, ani jeden z nich neměl nejmenší tušení, jak bude Jimin reagovat.

***

"Počkej, teď jsem se v tom ztratil," řekl Jungkook a něco si zapsal do sešitu.

"Tak to zkusíme ještě jednou," navrhl Yoongi.

"Užíváš si, jak mě můžeš ztrapňovat, co?" zašklebil se mladší.

"Ani si nedokážeš představit jak moc," vyplázl na něj jazyk princ a Jungkook se jen zasmál.

Postavil se naproti Yoongimu a zadíval se na něj s hranou bolestí v očích.

"Hey, kámo...co když to nevyjde?" podrbal se na zátylku Yoongi.

"Sex na usmířenou?" navrhl Jungkook.

"Takže on bude naštvaný skrz tu pusu, ale vesele se se mnou půjde vyspat...wau já tleskám Kookie, za tohle by sis zasloužil Nobelovu cenu míru," protočil očima Yoongi a frustrovaně se opřel o dveře.

"Ty jsi vůl," kývl na něj Jungkook. "Co kdybys tomu nechal volnej průběh? Určitě něco vymyslíš."

"Ale co když to doseru ještě víc?"

"Ale hovno dosereš," mávl rukou Jungkook.

(A/n: Umírám :"DDDDD)

Yoongi po něm hodil nevěřícný pohled, ale zmohl se na malé přikývnutí.

"Se na to vyspi a uvidíš, že to bude v pohodě," snažil se ho povzbudit Jungkook. "Uvidíme se ráno, čus."

Yoongi jen zamával a sledoval Jungkookova záda, která zmizela za těžkými dřevěnými dveřmi. Sám se položil do postele, ale neusnul. Přemýšlel nad tím, jaké to asi bude. Jak bude Jimin reagovat? Přijde vůbec?

Doufal, že ano.

***

"Smím prosit?" zazubil se princ na Jimina, který slabě přikývl.

Yoongi se na něj zářivě usmál a natiskl se na druhého jak jen to nejvíce šlo. Momentálně se tancoval waltz, takže na sobě prakticky měli být skoro nalepení, ale i tak Jiminovi přišlo, že je u něj Yoongi blíž, než byl k ostatním slečnám.

Jeho horký dech ho lechtal na tváři. Mentol... Tak hezky voněl. Příjemná vůně mentolu se mísila s kolínskou a Yoongiho parfémem.

A Jimin cítil, že padá hlouběji a hlouběji. Nebylo odsud cesty zpět.

"Dneska vám to hrozně sluší... Minule jste byla také okouzlující, ale dneska jste ještě víc..." zašeptal Yoongi.

Jimin cítil, jak se mu do tváří hrne červeň. Zmohl se na tiché poděkování, u kterého ani neveděl, zda-li ho druhý chlapec zaznamenal, ale v tuhle chvíli to vůbec neřešil.

"Nechceš se jít projít?" zašptal mu Yoongi do ucha.

Tancovali spolu už tak půl hodiny a Yoongi konečně našel ztracenou odvahu, aby se ho zeptal.

"Proč ne?" usmál se na něj Jimin a společně se vydali ven.

Šli mlčky a tak nějak doufali, že si jich nikdo nevšimne.

Ale jeden pár očí je pozoroval. Nebyl to nikdo jiný než Jeon Jungkook a hned, jakmile se za Jiminem a Yoongim zavřely dveře, se Kookie spokojeně usmál.

V tuhle chvíli litoval, že musel tancovat... Jak rád by se teď vypařil a šel si Jimina s Yoongim nahrát na mobil, aby si z nich pak mohl dělat prdel a to video použít na pozdější vydírání. Nikdy nevíte, na co všechno se vám takové věci mohou hodit!

(A/n: Třeba dneska jsem zjistila, že můj milovaný tatínek má plný telefon mých derpů... A dost toho využívá!:D)

Jimin s Yoongim došli do malého altánku, kde si Yoongi Jimina vzal do náručí a pokračovali v tanci, tentokrát bez hudby.

"Jsi tak nádherný," usmál se na něj.

"Huh?" vykulil překvapeně oči, ale následně se vzpamatoval a dělal, že to neslyšel.

Yoongi se určitě přeřekl. A nebo používal jeho oči jako zrcadlo a chválil sám sebe. Jo, to bude určitě ono.

"Jimin?" promluvil po chvíli ticha Yoongi.

"Ano?" oslovený k němu zvedl pohled.

"Chtěl bych tě za královnu," pohladil ho po tváři Yoongi.

"Princi..." vydechl Jimin, "tohle nejde... Já - Já vás nechci zklamat, ale ... Nejde to. Prostě ne. Bude lepší, když půjdete zpátky a vyberete si slečnu tam..."

"Proč?"

"Protože já nejsem to, co hledáte, princi," odpověděl Jimin vážně.

Bolelo ho, když to říkal. Nesmírně to bolelo... Ale někde hluboko uvnitř ho to hřálo. Udělal dobře, když prince odmítl. Nechtěl, aby byl princ zklamaný, až zjistí, kdo doopravdy je.

"Pleteš se," řekl tiše Yoongi a naklonil se k němu.

Svými rty se lehce otřel o ty Jiminovy, až se mladší zachvěl. Yoongi si nebyl jistý, jestli měl na druhého chlapce až takový vliv a nebo jestli to bylo tím, že byla venku fakt zima.

"Chci si tě vzít Jimin," zamumlal do polibku a než stačil překvapený Jimin cokoliv namítnout, Yoongi pokračoval, "je mi jedno, co si o nás budou lidé myslet."

"Yoongi... Tedy... Princi...pletete se... A děláte velkou chybu. Nechte mě odejít, prosím."

Jimin mu věnoval smutný pohled a odtáhl se od něj. Nezvládal to. Myslel, že večer stráví po Jungkookově boku, ale tohle... Tohle bylo něco úplně jiného. Jak má po tomhle jako zapomenout?! Jak?! Aish!

"Nechci, abys odešel, Jimine..."

Jimin k němu překvapeně zvedl pohled: "Jak?"

"Mám své metody," pokrčil ramemy Yoongi a znovu uvěznil Jiminovy rty v dlouhém polibku.

Ani tentokrát mu Jimin na polibek neodpověděl. Z očí mladšího chlapce tekly slzy.

"Takže jsi to celou dobu věděl, jo?! Celou tu dobu sis se mnou hrál, že jo?!  Líbilo se ti, jak mi ničíš srdce?! Proč jsi mě prostě nevyhodil už po prvním plese?" křičel Jimin, zatímco mu po tvářích tekly horké potůčky slz.

"Já-" začal Yoongi, ale byl přerušen Jiminovým ledově chladným hlasem.

"Najděte si jinou hračku, princi."

***

To, že byl Jimin zklamaný, bylo slabé slovo. Už druhým týdnem nevylézal z pokoje, viditelně zhubl, ale... Alespoň voněl a byl hezky čistý. Chodil se umývat vždy, když už všichni spali.

Minyoung ani Eunmi nic neřekl. Esemeskou se omluvil Baekhyunovi, že tam na něj musel čekat, i když on sám byl na cestě domů.

Tu noc pršelo. Sundal si boty a i v těch kalužích šel bos. Šaty měl promočené a zablácené, makeup rozmatlaný všude po obličeji. Vyděsil jak Minyoung, tak Eunmi, když jim v deset hodin večer přišel do pokoje, hodil na zem šaty i boty a zase odešel.

Seděl v pokoji na posteli a pročítal si zprávy, které mu poslal Jungkook. Většina z nich byly omluvy, které nepsal nikdo jiný, než princ.

"Au au padám, boha já tě zabiju!" ozvalo se za ním a ten vyděšený hlas byl byl doplněný hlasitou ránou a slabým mlasknutím, jak se pokožka osoby, která dopadla na zem, dotkla lina v Jiminově pokoji.

Jimin vyskočil skoro tři metry vysoko, jak se vyděsil. Čekal cokoliv, jen ne prince, který by ležel u něj na zemi.

"Myslím, že si jeho výsost spletla dům," pronesl chladně Jimin.

"Jeho výsost si myslí, že je tady správně," odpověděl mu Yoongi klidně.

"Myslím, že se jeho výsost silně praštila do hlavy," zavrčel nebezpečně Jimin.

"Jeho výsost by tedy ráda chtěla něco k pití, aby se trochu vzpamatovala," kývl na něj Yoongi.

"Dveře jsou tam," odsekl mu Jimin a prstem ukázal na dveře.

Yoongi se jen slabě zasmál a přešel k němu. Posadil se vedle něj na postel a než se Jimin nadál, seděl u Yoongiho na klíně.

"Chci abys veděl, že tě miluji. A budu ti to opakovat tak dlouho, dokud tomu i ty neuvěříš," řekl Yoongi s úsměvem a své rty přitiskl na ty Jiminovy.

A tentokrát mu Jimin na polibek odpověděl.

Neptal se na to, proč lezl oknem, neptal se na to, proč mu trvalo tak dlouho, než přišel. Neptal se na to, co bude dál.

Jednoduše si užíval toho, co bylo teď. A to byly Yoongiho rty na těch jeho a Yoongiho ruce na jeho bocích, které ho hladily v krouživých pohybech a dodávaly mu zvláštní pocit sebejistoty.

"Já vás taky, výsosti."

A/n: Hello!

Takže... Tenhle díl má 2300 slov, lol.

Napsala jsem to za dvě hodiny i s tím, že jsem málem usnula a i se mi psalo blbě, protože píšu přes mobil a ti, kteří mě znají, tak vědí, že když jsem na mobilu, tak píšu bez háčků a čárek, protože to je na piču:D

Všichni jste chtěli dlouhý díl a pak ještě epilog... A epilog ještě bude... Ale ne dneska! Až tak za týden:D

Čeká mě psaní jednorázovek (jestli si je chcete přečíst od středy mi stalkujte na blogu -sem je dávat nebudu-^^ lol, musím si udělat reklamu xD)

Každopádně, tohle byl poslední díl. Zrovna to tak hezky vyšlo, že jich je deset:D

Povídka...mě osobně se psala úplně úžasně. Bavilo mě to psát. Bylo to něco úplně jiného, než co normálně píšu a tohle téma se také nevidí často, i když... No radši nic.

Byla radost sledovat všechny vaše komentáře, hlasy, ale i ta přečtení!❤ Jste vážně neuvěřitelní. Miluji vás❤

U toho konce se mi začaly zavírat oči, ale nechtěla jsem to moc uspěchat, tak jsem to vyřešila takhle a doufám, že vás to nezklamalo...

Jsem tak unavená, že ani nevim, co všechno jsem tam napsala a jestli tam jsou nějaké chyby.

A uvidíme se ještě u epilogu!

Dobrou!❤

P.S.: Já ho prostě miluju!❤😂😂😂