„Tak jak to šlo s Taehyungem?" nazdvihl obočí Yoongi.

Seděli s Hoseokem po škole v burgrárně s tím, že měli dělat domácí úkoly, ale jen se cpali a ve výsledku nedělali nic. Hoseokovi se nechtělo a nepamatoval se, že by někdy domácí úkoly dělal. Yoongi na tom byl dost podobně, pro jistotu neměl ani batoh, natož tužku nebo papír. Anebo vůbec zadání domácího úkolu.

„Dobře, už je můj, stačilo se jen pousmát," nacpal si do pusy hranolku Hoseok.

„Kecáš," zašklebil se Yoongi a ke rtům si přizvedl plechovku s kolou.

„Se tak roztomile červenal," culil se Hoseok a další hranolku vymáchal v kečupu.

„Roztomile?" rozesmál se Yoongi. „Aby ses nám ještě nezamiloval."

„Já? To nepřipadá v úvahu," zasmál se Hoseok. „Vždyť by mi to zkazilo pověst."

„To je pravda, ale jestli to půjde tak rychle, jak tvrdíš," nazdvihl obočí Yoongi. „Tak bychom se mohli vydat na kemp roztleskávaček."

„Na cooo?"

„Tři týdny plný hezkejch prdelek, plochejch bříšek a práznejch hlaviček," ukousl si svého burgeru Yoongi.

„To zní dobře," zasmál se Hoseok. „Dokud je štěstí blbý a dává, musíme brát."

„To je můj kluk," smál se Yoongi s plnou pusou.

*             *             *

„Včera ses mi vůbec neozval," posadil se vedle Taehyunga Hoseok.

„A-ahoj," zvedl k němu pohled mladší a překvapeně těkal očima všude možně, jen aby se nemusel podívat Hoseokovi do očí.

„Proč ses neozval? Copak koušu?" zamrkal svůdně Hoseok a Taehyung celý ztuhl.

„J-já myslel, že...že to ještě po-počká," pevně svíral propisku mezi prsty a sklopil pohled. „Máme na to c-celý měsíc."

„Fakt? Aha, no, kdybys přišel co nejdřív, bude to super, ať to máme z krku. Pak odjíždím na soustředění," lehce se k mladšímu naklonil. „A nechci, abys to dělal celé sám," zašeptal mu do ucha a věřil by, že se Taehyungovi na ruce naježily chlupy.

Celý zrudl a párkrát přikývl. Trhaně se nadechl a zase vydechl.

„D-dobře," dostal ze sebe a když do třídy přišla učitelka, slyšel Taehyunga, jak si úlevně oddychl.

Vyskočil na nohy a zalezl si do poslední lavice k Yoongimu.

„Vidíš, je hotovej," drcnul do svého kamaráda, který jen pobaveně zakroutil hlavou.

„Zase brzdi, ať se z toho nehroutí," poradil mu Yoongi a Hoseok se na něj nechápavě podíval.

Pohled pak přesunul zpět na Taehyunga, který měl rudé uši a dlaněmi si držel tváře.

„Tohle mě baví," usmál se spokojeně Hoseok. „Ale co mě sere, že kvůli němu musím být na hodinách."

Yoongi jen vyprskl smíchy a když se na něj profesor Kim zamračil, snažil se dělat, že kašle, aby to nebylo tak nápadné.

„Pan Jung a pan Min," začal učitel. „Vy dva se po hodině u mě hlaste v kabinetě. Vaše známky mají čistý průměr pět. A to, že reprezentujete školu, mě nezajímá. Za tu reprezentaci toleruji neomluvené hodiny, kterých je požehnaně. Domluvíme se spolu na řešení."

„Ale pane učiteli," zkusil to Hoseok a Yoongi ho praštil do stehna, aby to ani nezkoušel.

U profesora Kima tohle znamenalo akorát horší podmínky.

„Máte nějaký dotaz, pane Jung?"

„Jen, do kolika tady budete. Máme po této hodině trénink. Nebo se můžeme na tréninku omluvit, že jsme byli u Vás?" snažil se situaci zachránit Yoongi.

„Pane Min, pan Jung by to nezvládl říct sám?"

„Pan Jung by to takhle dobře nezvládl formulovat," zahučel Hoseok.

„Velmi pěkné, že o sobě pan Jung mluví v třetí osobě. Výborně, budu se na vás těšit po hodině, s trenérovi napíšu email, že vás zdržím. Víc, než deset minutek to nebude."

Oba chlapci přikývli na souhlas.

„Jsme v háji," zašeptal Yoongi a Hoseok přikývl.

Profesor Kim byl učitel matematiky. Byl tak pečlivý, že měl mnoho verzí písemek, aby dva za sebou nebo vedle sebe neměli stejné příklady. Tady se opisovat nedalo. Dalším, velice milým bonusem bylo, že profesor Kim měl oči všude.

První pololetí vše Hoseokovi s Taehyungem toleroval. Na konci pololetí za sebe nechal Hoseok napsat toho buřtíka test a dostal trojku. Což profesorovi stačilo.

Zřejmě budou mít tentokrát jiný postup soudě dle výrazu profesora.

Hodinu, ve které bylo velké chválení Taehyunga, ignorování Hoseoka s Yoongim a propočítávání napsaného testu z minulé hodiny, nějak přežili. Když šli za profesorem Kimem jako jeho ocáskové, bylo jim hrozně. Ani jednomu z nich se nechtělo. Profesor Kim byl opravdu jediný, kdo na škole měl jejich respekt. Nebál se studenta vyhodit ze třídy nebo zařídit jeho trvalý odchod ze školy.

„Co s těmi známkami uděláme, pánové?" zeptal se a natočil monitor lépe, aby na něj oba viděli.

Měli nejhorší průměr ze školy a jejich docházka byla také znamenitá. Čtyři hodiny z osmnácti.

„Jako v minulém pololetí?" zkusil navrhnout Yoongi.

„V minulém pololetí jste měli zameškané čtyři hodiny, nyní to máte přesně naopak," pohodlně se opřel o opěradlo kolečkové židle.

Oba chlapci mlčeli.

„Napíšete si všechny písemky. Všude máte pětky za nepřítomnost, psali jste tuším jen jednu. Mám to napsané v poznámkách u známek. Tu, kterou jste psali, opravovat nemusíte, pokud nebudete chtít. U ostatních si je napíšete všechny a takovým způsobem, že nejhorší známka bude trojka. Na každou z těch písemek vám dám tři pokusy. Ta trojka je kompenzace za docházku," navrhl.

Oba jen mlčky přikývli, i když věděli, že tohle není v jejich silách.

„Příští týden se domluvíme na první písemce, abychom to za ten měsíc a půl všechno stihli."

„My jsme příští týden na soustředění."

„V tom případě, středa za čtrnáct dní, první písemka. Vyberte si téma a do konce tohoto týdne mi dejte vědět."

„Děkujeme."

„Tak běžte na trénink," propustil je a oba s „nashle" na rtech zmizeli z kabinetu.

„Jsme slušně v hajzlu, co?" podrbal se na hlavě Hoseok a přes hlavu si přetáhl tričko.

Trénink již začal, museli se rychle převléct a přidat se.

„Takhle v hajzlu jsme ještě nebyli, kamaráde."

A/n: Hello!

Mám krizi. Asi krize středního věku.

Nemám na nic čas a jsem zase nemocná, haha.

Kdo by to byl čekal, že? Kdy nemocná nejsem... 😃

Snad se díl líbil.

Moc mi to psaní teď nejde.

Mějte pěkný zbytek dne!

Bye!