„Kam jdeš?" zavolal na Hoseoka Yoongi, když si všiml, že jeho kamarád vzal batoh na záda a zamykal skříňku.

„Do knihovny," odvětil mu tiše Hoseok.

„Kam?" nechápal Yoongi.

„Do knihovny," protočil očima Hoseok, protože ho Yoongiho popichování nebavilo.

„A co ty tam budeš dělat?" rozesmál se Yoongi a Hoseok ho probodl pohledem.

„Učit se," zabručel Hoseok a nečekal na rozloučení a vydal se směrem ke školní knihovně.

Slyšel za sebou volat Yoongiho, jestli zná cestu a další blbé narážky, ale rozhodl se je ignorovat a pokračoval do knihovny. Nechtělo se mu tam, ale první test z matematiky měl za dva dny a to mu na klidu moc nepřidalo. Zvlášť, když profesor nelenil a kontaktoval jejich rodiče.

Věděl, že se z toho musí nějak dostat ven, jinak je se vším konec.

Vstoupil do knihovny a posadil se k volnému stolu. Bylo zde pár studentů a hrobové ticho. Pár očí se k němu zvedlo s otazníčky v očích, ale nikdo nic neříkal.

Vytáhl z batohu učebnici matematiky, kterou mu mamka šla koupit a prázdný sešit.

Chtěl se učit doma, ale mamka ho donutila, že půjde do knihovny, aby se mohl kdyžtak zeptat svých chytřejších spolužáků. On s tím zásadně nesouhlasil, ale měl smůlu, poslouchat musel. Zvlášť, když byla v sázce jeho kariéra sportovce.

Otevřel učebnici a nalistoval učivo, ze kterého měl mít první test. Rovnice o jedné neznámé.

Pro někoho jednoduché učivo, pro Hoseoka jeden velký zmatek. Kdo sakra začal cpát do matematiky písmenka? Učitel jim tenkrát tu písemku dal, aby všichni mohli chytit dobrou známku, než začnou brát těžší učivo. Rád s nimi opakoval tyto základy, aby měli jednodušší závěrečné testy.

Opsal první příklad a snažil se ho vyřešit. Po chvíli zírání do prázdna vynechal místo a opsal druhý příklad. Snažil se z ukázkového příkladu, který byl vypočítaný, pochopit, co všechno se tam stalo.

Po třech hodinách v knihovně, kdy hodinu a půl opisoval příklady, které nedokázal vyřešit a další hodinu a půl hrál hry na mobilu, se to rozhodl zabalit. Nějak se smířil s tím, že všechno skončilo.

Napsal Yoongimu, že ho ta matika neskutečně sere a Yoongi nemohl nic než souhlasit. Nebyl na tom o moc lépe. Naházel knihy do batohu a kdyby věděl, že ho mamka doma nesejme, vyhodil by to někde cestou do popelnice. S myšlenkou, komu by zaplatil, aby za něj písemku nějak nenápadně spočítal, se zvedl ze židle a loudavým krokem se vydal ven z knihovny. Nechtělo se mu, fakt se mu domů nechtělo.

Nikoho ani zaplatit nemohl, profesor se na ně teď plně soustředil a možná, kdyby chodil předtím do školy, tohle by teď nemusel řešit. Frustrovaně si prohrábl vlasy a mobil schoval do kapsy u kalhot. Rozhodl se, že domů spěchat nebude a vezme to oklikou a třeba zvládne vymyslet nějakou výmluvu, proč to nespočítal.

Když vymyslel, že mu tohle spolužák dal spočítat do zítra formou domácího úkolu a že papíry, kde měl spočítané příklady z dnešního „doučování", které se nikdy nestalo, cítil se jako génius. Ještě vymyslí nějaké jméno, kdo by ho mohl doučovat, ale to bylo to poslední, na co musel myslet. Mamka jeho spolužáky neznala a na škole bylo takové množství lidí, že by stejně neměla šanci to zjistit.

„Ahoj, kdy bys měl čas na ten projekt? Já mám volno většinou po škole, kromě pátků. Taehyung."

Chvíli zíral do telefonu, než mu došlo, o co se vlastně jedná. Pro sebe se spokojeně ušklíbl. Ozval se rychleji, než čekal.

Moc pěkně to začínalo, a ještě lépe celá tahle sázka bude pokračovat. Byla to pro něj jistá výhra, musel se zasmát, jak lehkou sázku tentokrát Yoongi nadhodil. Ale co, nebude mu přece říkat, že něco snazšího mu dát nemohl.

A/n: Hello!

A máme tady další dílek. Je kratší, ale snad nevadí a líbil se. Teprve se rozjíždíme, ale nebojte, vše se za pár dílů snad srovná a zase pojedeme jak namydlení.

Mějte pěkný večer!

Bye!