Kolem čtvrté ráno ho probudil Max. Zřejmě potřeboval vyvenčit.

Promnul si oči, oblékl na sebe mikinu a po slepu se snažil dostat do předsíně, aby našel vodítko. Max seděl u dveří a žalostně kňučel.

„Copak se děje, kamaráde?" pohladil ho po hlavě.

Připnul psovi vodítko k obojku a pohladil ho po hlavě.

„Neboj, už jdeme," zasmál se nad tím, jak Max startoval ven ze dveří.

Otevřel je a zůstal s údivem stát. Max se vrhl na chlapce před nimi a začal na něj zvesela skákat a kňučet.

„Ahoj," zašeptal černovlásek, že to Taehyung sotva slyšel.

„A-ahoj," dostal ze sebe Taehyung a cítil, jak se mu silně rozbušilo srdce. „Maxi, nech toho, pojď ke mně."

„To je dobrý," lehce se usmál a poklekl k pejskovi, který se k němu nahrnul jak velká voda a snažil se mu nacpat do náruče.

„Co tady děláš?" zhluboka vydechl Taehyung a doufal, že nezní moc nervózně.

Ruce, které se mu nepříjemně potily schoval do kapes mikiny. Nechtěl na sobě dát znát, že je nervózní.

„Já, potřeboval bych asi... no, taky ty..., psal jsi, že potřebuješ něco důležitého a pracovního probrat, kdy se vrátím, no a já, ... no, já jsem tady, teda," dostal ze sebe Hoseok, na kterém byla znát značná nervozita a alkoholový nádech.

Taehyung se slabě zasmál.

„O půl pátý ráno chceš pracovat?"

„No, šel jsem náhodou kolem a v autě jsem našel tohle, to patří tobě, nemám pravdu?" ze země sebral úhledně složené oblečení Taehyunga bývalého přítele, které mu při jejich prvním setkání Taehyung zapůjčil.

„To jsi mohl vyhodit," zašeptal tiše.

„Není to škoda? Vypadají, že jsou úplně nové," postavil se na nohy a zadíval se na mladšího chlapce před sebou.

To, že ho viděl lehce rozmazaně a chvílemi dvakrát, statečně párkrát zamrkal a ramenem se opřel o zeď chodby.

„Určitě není, jsou po mém ex, takže jsem doufal, že je vyhodíš," podrbal se na hlavě a Hoseok vykulil oči.

„Já...to jsem nevěděl, promiň."

„Jdeme na procházku, Max se musí vyvenčit," změnil téma Taehyung.

„Můžu se přidat?"

V tu dobu měl Hoseok sílu, byl opřený o zeď a velice rychle zapomněl, jak těžko se potácel a hledal Taehyungův barák. Vlastně ani nevěděl, proč přišel. Vrátil se kvůli důležité schůzce se svým otcem a z nějakého důvodu skončil v baru. Tam ostatně poslední dobou končil dost často. A když ne v baru, tak si objednal něco do hotelového pokoje. Bral to jako určitý únik od reality, ze které nebylo úniku.

„Jestli chceš," pokrčil rameny Taehyung, vzal si od něj oblečení, které donesl a zamířil k výtahu.

„Co budeš dělat s tím oblečením?"

„Vyhodím ho dole do popelnice. Už musím. Sám jsem se k tomu nemohl přinutit a teď to je dobrá příležitost," jemně se pousmál a u srdíčka se mu přitížilo.

Po tolika letech, a tak spontánně, se rozhodl konečně smazat poslední zbytky toho, co bylo.

„Počkej," zarazil se. „Podrž Maxe."

Vrátil se zpět do bytu a o chvíli později vyšel ven s velkou taškou plnou oblečení. Když už vyhazoval jedno, vyhodí raději zbytek. Obával se, že by zbytek nezvládl vyhodit. Měl nepříjemný pocit, ale Hoseokova přítomnost ho nějakým způsobem podporovala v tom, aby to udělal.

Nevěděl, jak by se měl před starším mužem chovat, ale rozhodl se, že všemu nechá volný průběh a nebude se pouštět do nějakých větších akcí.

Na Hoseokovi poznal, že měl něco vypito, proto věřil, že když se něco pokazí, zahraje to tak, že si něco plete a že se určitě nic nestalo. Vlastně ani nevěděl, jak tenhle večerní/ranní procházka skončí. Bylo to svým způsobem to nejvíce vzrušující očekávání, které za poslední měsíce zažil.

„Ještě rovnou ten zbytek," vysvětlil, když mu Hoseok věnoval nechápavý pohled. „Tohle byla snad jediná věc, kterou jsem kdy neuzavřel."

„Jinak jsi uzavřel vše?" ověřil si Hoseok.

„Dá se to tak říct. U všech ostatních věcí jsem našel nějaké vysvětlení a následně se dle toho zařídil."

Hrudník se mu nepříjemně stáhl, když to říkal.

„Jdeme?" ověřil si, když Hoseok chvíli nic neříkal.

Starší chlapec mlčky přikývl a společně došli (Hoseok se spíše dopotácel, ale opravdu se snažil, aby šel rovně a nepadal na zeď) k výtahu.

„Jestli se necítíš, můžeš se posadit," navrhl Taehyung, který si svým způsobem strašně užíval to, jak Hoseok hrál, že je naprosto v pohodě a střízlivý, i když opak byl pravdou.

„Není mi sedmdesát," zamračil se na něj Hoseok, ale když se mu trochu zamotaly nohy, posadil se.

Max na něj nechápavě koukal, ale neustále vrtěl ocasem, což znamenalo jediné – měl radost, že ho vidí. Ještě aby ne, když mu tenkrát věnoval celodenní procházku, běhal s ním po parku, snažil se přežít Jungkookovy a Minseokovy výzvědy, u kterých se snažili být děsně nenápadní, ale selhali hned během prvních pěti minut.

Hoseok na ten den vzpomínal rád. Krásně si prošel okolí, dost se toho naučil o Taehyungovi z vyprávění jeho přátel. Hlavně si užil den s Maxem. Nikdy psa mít nemohl a nechápal, jak mohl být, tak obří pes, tak strašně roztomilý a hravý jako štěňátko. Když ho pak večer vracel, vůbec ho tam nechtěl nechat, ale s Jungkookem a Minseokem se shodli, že bude lepší, když ho tam Taehyung vůbec nenajde a nedozví se, že tam vůbec byl. Všichni se báli, že bude nějak šíleně přehnaně reagovat a uzavře se do sebe a všechno (ehm, Jungkookovy plány) tím pokazí. Sice Hoseoka nenašel a nikdy se nedozvěděl, že se chlapci již mezi sebou znali navzájem, ale i tak reagoval přehnaně a stalo se něco, čeho se všichni báli. Stalo se vlastně ještě něco horšího, protože sám Hoseok zazmatkoval a musel si utřídit myšlenky.

Na tom, že každý občas potřebuje nějaký ten čas pro sebe není přeci vůbec nic špatného.

„Nevypadáš," zazubil se Taehyung a Hoseok se na něj zamračil.

Vystoupili z výtahu a Taehyung to vzal rovnou k popelnicím. Hoseok držel Maxe a sledoval mladšího chlapce, který otevřel popelnici a zarazil se, jako kdyby přemýšlel, jestli to má opravdu udělat. Když tašku s věcmi hodil do popelnice, bylo slyšet, jak si úlevně oddychl.

„Je ti lépe?"

„Je to divný pocit," přiznal Taehyung. „Takový... je to něco, z čeho seš rád, že to je za tebou a už ti ani poslední zbytky nebudou připomínat to, že se to opravdu stalo, ale zároveň je v těch vzpomínkách kus tebe, spousta bolesti, ale i radosti, na ty šťastný chvíle taky rád vzpomínám."

„A co si vytvořit nový šťastný chvíle a vzpomínky?" navrhl Hoseok a Taehyung se slabě zasmál.

„Pojďme nejprve vyvenčit Maxe a pak uvidíme," pokračoval se smíchem a lehce Hoseoka podepřel, protože druhý chlapec slabě zavrávoral.

A/N: Hello!

Tak jak to skončí, je asi všem jasné... pokud se mi zítra nezmění nálada a ještě něco pěkného pro ně nepřipravím :D 

Další díl už bude opravdu poslední, slibuju! :D Já jen vypila flašku vína u balení dárků, pak druhou flašku vína u stromečku a tohle píšu už několik hodin... kdyby byly chyby, může za to víno, ne já :D

Teď už půjdu spát, jsou skoro 3 hodiny ráno a únava (možná i kocovinka :DD) na mě začíná dopadat. 

Snad se dílek líbil a brzy se sejdeme u toho posledního. Zároveň rovnou začneme s novou Vhope povídkou, ke které již připravuji cover, ale sakra, když vše vidíte lehce rozmazaně (asi jako Hoseok :DD), tak dělat ve photoshopu a něco ořezávat je docela hardcore záležitost :D 

Moc doufám, že jste si užili Vánoce, odpočinuli si, měli bohatého Ježíška a hlavně strávili tento den s těmi, které milujete. Já si užila fajn den s rodinou (i přesto, že bydlíme v jednom baráku, tak se tolik nevídáme a nemáme na sebe čas - protože já jsem workoholik a jeho sedm dní v týdnu xy hodin denně, ale nevadí :D), relaxovala jsem u pohádek a jediné, co mi trochu chybělo, byl chlap. Ale na druhou stranu, hezky jsem si od něj odpočinula :D 

Tak dobrou noc, pro čtenáře nejspíš dobré ráno a já se poroučím.

Bye!