„Je to divný pocit," přiznal Taehyung. „Takový... je to něco, z čeho seš rád, že to je za tebou a už ti ani poslední zbytky nebudou připomínat to, že se to opravdu stalo, ale zároveň je v těch vzpomínkách kus tebe, spousta bolesti, ale i radosti, na ty šťastný chvíle taky rád vzpomínám."

„A co si vytvořit nový šťastný chvíle a vzpomínky?" navrhl Hoseok a Taehyung se slabě zasmál.

„Pojďme nejprve vyvenčit Maxe a pak uvidíme," pokračoval se smíchem a lehce Hoseoka podepřel, protože druhý chlapec slabě zavrávoral.

Mlčky se procházeli parkem. Procházka se protáhla na delší, než měl Taehyung v plánu. Hoseok stihl lehce vystřízlivět, čerstvý vzduch a voda zakoupená ve večerce mu pomohla.

„Chceš u mě přespat? Mám ráno homeoffice, tak budu doma, jen mám dost práce," dostal ze sebe Taehyung.

Už od začátku se přemlouval, aby to řekl, ale ta slova mu nějak nešla přes jazyk.

„Nebude ti to vadit?" ujistil se černovlásek a zadíval se na mladšího chlapce.

„Kdyby ano, nenabízel bych to," jemně se pousmál a sklopil pohled k zemi.

„Tak v tom případě rád," zazubil se Hoseok. „Bude to lepší, než když jsem se u tebe probudil prvně."

„Ani mi to nepřipomínej, choval jsem se nemožně," smál se Taehyung a při vzpomínce na jejich první setkání se měl chuť jít zahrabat (což se mu v Hoseokově přítomnosti stávalo velice často a už se tomu ani nedivil).

„To teda choval," přitakal Hoseok se smíchem. „To máš pravdu. Ale já nebyl o moc lepší."

Taehyung se smíchem přikývl a společně se vydali k němu domů. Hoseok si okamžitě zabral gauč.

„Pojď do ložnice," naznačil rukou směr Taehyung a Hoseokův obličej se rozzářil.

„Jdeš na to rychle," zasmál se Hoseok a zezadu Taehyunga objal. „Ale po ránu to je nejlepší, říkají všichni. Já jsem slušňák, zkušenost nemám."

„Hele, jo," praštil ho přes ruku Taehyung a odtáhl se od něj. „Ty jdeš spát a já jdu pracovat."

„Có?" natáhl naoko ublíženě Hoseok, ale v hloubi duše byl rád, že po něm Taehyung nechtěl žádné výkony, protože sotva držel oči otevřené.

Avšak rýpat do Taehyunga a sledovat jeho lehce růžovějící obličej, na to nebyl nikdy dost unavený. Za tu dobu, co Taehyunga znal, si tohle oblíbil. Taehyung ho totiž ve většině případů ignoroval, případně si mumlal něco nesrozumitelného pod vousy a roztomile se u toho červenal. Byl neodolatelný.

„Žádný, co," zasmál se Taehyung a došel do ložnice.

Ze skříně vytáhl čisté prádlo, které půjčil Hoseokovi na spaní a odvedl ho do koupelny.

„To chceš pokřtít celý byt?" nazdvihl obočí Hoseok a provokativně zamrkal.

„Nezlob," zakroutil hlavou Taehyung.

„Potrestáš mě?"

„Hoseoku, ale už!" praštil ho do hrudi a starší chlapec neodolal a přitáhl si ho se smíchem do obětí.

„Opravdu musíš dnes pracovat?"

„Ano, protože nějaký pan Jung na mě tlačí s termíny. Doteď byl na služební cestě, tak byl od něj klid, ale slyšel jsem, že už se vrátil, takže mi z toho asi zase praskne hlava."

„Ty jo, ten pan Jung musí být pěkný hajzl," soucitně zakýval hlavou Hoseok.

„Jo, je dost přísný. Všechny nás stresuje," opáčil Taehyung.

Hoseok se rozesmál a přes hlavu si přetáhl tričko.

„Tak já počkám venku," otočil se na patě Taehyung a rychle chtěl zmizet.

„Kam spěcháš?" zachytil ho Hoseok a natiskl se na něj. „Nepobudeš?"

„Musím pracovat," opřel si o něj hlavu a jemně se pousmál. „Dej si sprchu, udělám něco k jídlu."

„A nemohl bys dnes pracovat z postele?"

„Mám meeting se šéfem. Dělám dnes týdenní report," usmál se a slabě si povzdychl.

„Achjo."

„Seš velkej kluk, zvládneš usnout sám," zašklebil se na něj a Hoseok protočil očima.

„To není fér."

„Život není fér," podotkl Taehyung a nechal Hoseoka samotného v koupelně.

Zavřel za sebou dveře a podíval se na hodiny. Kdyby chtěl, ještě by si mohl na hodinku lehnout. Zapnul počítač, přihlásil se do systému. Nasypal Maxovi snídani a sobě uvařil kávu. Mlčky poslouchal zvuk tekoucí vody, který se vypnul a cítil, jak se jeho tělo napnulo.

Nasadil si brýle a posadil se k počítači.

„Tak dobrou," pokynul na Hoseoka, který se zastavil u něj s otázkou, jestli opravdu nepůjde s ním.

S úsměvem ji odmítnul a najel si na složku, ve které měl naměřená data a dnes je dával do grafů. S Hoseokem do ložnice zmizel i Max.

„To jsem si mohl myslet, nevděčník jeden," tiše se zasmál, když Max rychle proběhl a slyšet, jak se vyškrábal na postel.

Po chvíli byl slyšet překvapený Hoseok a jeho smích a následně ticho.

„Ti jsou nenápadní," protočil očima Taehyung a upil ze své kávy.

Chtěl jet v sobotu na hory, ale pohled na spícího Hoseoka mu zakázal jít balit a donutil ho si lehnout vedle něj. Měl za sebou již celou pracovní dobu včetně přesčasu a Hoseok spal. To, že Hoseok byl velký spáč, si pamatoval z jejich prvního setkání.

Posunul Maxe a oba přikryl peřinou.

„Dobré ráno," zamžoural na něj Hoseok a promnul si oči.

Měl ranní chrapot a kdyby Taehyung neležel, šel by do kolen.

„Dobré odpoledne," opravil ho Taehyung a Hoseok se tiše zasmál.

„Máme něco v plánu?"

„My?" zadíval se mu do očí Taehyung a cítil, jak se mu do tváří hrne krev.

„Nebo se mnou nechceš nic podniknout?"

„Chtěl jsem jet s Maxem na hory," přiznal Taehyung a přetočil se na záda.

„A chtěli byste mě tam u sebe?"

„To já nevím," pokrčil rameny Taehyung.

Hoseok se slabě zasmál a natáhl se blíže k mladšímu chlapci. Vzal jeho dlaň mezi svoje a dlouze na něj pohlédl.

„Copak?" červenal se Taehyung a snažil se neznít nervózně.

„Zkusíš to se mnou?"

„Zkusit co?"

„Poznat se, trávit spolu čas. Nemůžu říct, že jsem do tebe zamilovaný, ale věřím, že to máš stejně. Tolik se neznáme," na chvíli se odmlčel. „Ale je mi s tebou moc dobře a myslím, že vzájemná přitažlivost je nepřehlédnutelná. Pokud to teda už nemáš uzavřené, ty vědátore."

Taehyung se tiše zasmál.

„Ty seš hroznej," zakroutil hlavou a černovlásek mu věnoval ublížený pohled.

„Já? Já se ti tady vyznávám ze svých citů a jsem hroznej?"

„Jo!" bránil se Taehyung. „A co, když to nebude fungovat?"

„Proč se tak bojíš budoucnosti? Co by, kdyby?"

Taehyung semknul rty v úzkou štěrbinu a zadíval se do stropu.

„Když nic nezkusíš, nic nezískáš," pohladil ho po ruce Hoseok, „zkusíme a uvidíme. Naštvaní na sebe být už umíme, to jsme si ukázali a pracovně to fungovalo," zazubil se na něj. „A jak nám to pěkně fungovalo."

Nezapomněl na Taehyunga vypláznout jazyk, který jen pobaveně kroutil hlavou.

„Ty máš na vše odpověď, co?"

„A ty snad ne? Na vše sis udělal odpověď, všechno jsi řekl, že je uzavřený, přitom nebylo."

„Občas jednám rychleji, než přemýšlím," pokrčil rameny Taehyung se smíchem.

„Vždycky!" opravil ho Hoseok a přes Maxe se k němu naklonil, aby ho mohl políbit.

Jejich nosy se dotýkaly a Hoseok přivřel oči.

„Počkej, počkej!" dal mu svou dlaň na rty a tím ho donutil se vrátit zpět do reality a oči překvapeně vyvalit.

Max zvesela bouchal ocasem do matrace a čekal, kdy se bude moct také zapojit do téhle hry, kterou oba chlapci hráli.

„Nejdřív zuby, smrdíš," rozesmál se Taehyung a Hoseok se smíchem padl na záda vedle něj.

„Ale pak ji dostanu."

„Když nebudeš smrdět," provokativně na něj zamrkal a Hoseok se postavil na nohy.

Rychle se naklonil k Taehyungovi a než mladší stihl zareagovat, dýchnul mu do obličeje a rychle utekl. Taehyung naznačil zvracení a s hlasitým „fuj" se i s Maxem rozeběhl za ním. Už teď mu bylo jasné, že s Hoseokem se nikdy nudit nebude.

A/N: Hello!

Poslední díl!

Tímto ji oficiálně označuji jako dokončenou a odkládám stranou.

Strašně moc bych chtěla všem poděkovat za nádhernou podporu u tohoto příběhu. Moc si toho vážím a bez vás bych to nezvládla dopsat. Vy víte. <3

Snad jsem ten konec nějak nezkazila. Je to vtipný, tahle povídka se jmenuje Drunk a já jsem taky opilá v 90%, kdy ho píšu :D Nejsem ochlasta, ale děda si dělá domácí slivovičku a děcka, něco tak dobrého jste nikdy nepili!

Miluju, miluju, miluju!

Haha, každopádně, jak jsem slibovala, dnes, protože i dnes tato povídka končí, vyšla nová povídka. Opět Vhope.

Maličko jiný žánr, pro mě dost složité, protože kvůli ní čumím na hokejové záznamy, Šíma a taťka mi vysvětlují pravidla a já sama čtu co a jak :D (Jsem bývalá fotbalistka, takže hokej mi fakt nic neříká :D).

Tak ještě jednou – strašně moc děkuji za podporu. Lindi, ty seš úžasná, skoro celou moji psací kariéru seš tady pro mě a strašně si toho vážím. Tvoje komentáře mi vždycky hrozně pomáhají, jen ta naše vzájemná šílenost... vždycky víš, co a jak bude :D

Neli, tobě taky strašně moc děkuji. Hrozně jsi mě motivovala psát dál a kolikrát svým komentářem jsi mi pomohla, když jsem nevěděla, jak dál pokračovat.

Díky patří i ostatním, kteří zanechali nějaký ten komentář. Já je opravdu všechny čtu a moc si jich vážím. To samé platí i o hlasování.

Mějte krásný večer, smějte se a bavte se!

Miluju vás! (Ale to vy všichni víte.)

Bye!