Jimin se posadil do auta na zadní sedačku a jemně si poupravil šaty.

"Ahoj," pozdravil a jemně se usmál.

Baekhyun, Eunmin starší bratr se usmál a počkal, dokud všichni nenasedli. Poté zařadil a rozjeli se směrem k paláci.

Byl to velký, honosný palác, který se mohl pyšnit svými rozlehlými zahradami.

"Tak mazej," popohnala ho Minyoung a Eunmi mu ukázala palce nahoru.

"Bojím se..." přiznal Jimin a skousl si spodní ret.

"Zvládneš to," zazubila se Minyoung a podala Jiminovi papír, který sloužil jako pozvánka, "až to skončí budeme tady na tebe čekat."

Jimin přikývl, vzal si papír a počkal, dokud mu Baekhyun neotevřel dveře. Jimin poděkoval a zamířil k obrovské bráně. Zde mu byla odebrána pozvánka a ukázáno, kam má dále pokračovat.

Jimin zdvořile poděkoval a zamířil po dlouhé dlážděné cestě k paláci. Dobře, zas tak dlouhá nebyla, ale i tak to Jiminovi stačilo, aby si na chladném vzduchu trochu pročistil hlavu. Byl nervózní, to nemohl popřít. 

Nervózně si přidržel šaty a začal stoupat po schodech nahoru. Věnoval jemný úsměv muži, který uváděl hosty a počkal, dokud mu nepřidělil nějakého partnera, který ho uvedl na své místo v řadě. 

Netrvalo to moc dlouho  a ples začal. 

V každé pohádce jde vždy princ nejdříve k hlavní hrdince, to Jimin moc dobře věděl. Také věděl, že hlavní hrdinka vždy prince nějakým způsobem uchvátí, odejdou spolu ven, povídají si, poznávají se a to nejdůležitější- začínají si uvědomovat, že jeden bez druhého nemůžou být. Jak by si Jimin přál, aby jeho život měl takový krásný pohádkový konec.

Avšak, tohle nebyla pohádka a Jimin si to začínal s každým tónem, který vycházel z leskle černého klavíru. K tanci ho vyzval muž, se kterým sem došel. Princ zamířil k pohledné blondýnce a král s královnou spokojeně seděli na trůně a sledovali dění kolem.

I přesto, že byl Jimin z nějakého důvodu zklamaný, na tváři vykouzlil úsměv a začali tancovat. Jeho partner byl vcelku pohledný muž, který se představil jako Jungkook. Měl krásné sako a černé vlasy jemně vyčesané nahoru. Jimin odhadoval, že byl mladší jak on a měl pravdu. Bylo mu teprve osmnáct let a později z něj vylezlo, že byl nejlepším kamarádem prince Yoongiho. 

Jiminovi s ním bylo dobře. Jungkook věděl kdy a jak navázat příjemnou konverzaci, aniž by uváděl Jimina do rozpaků. 

Páry se měnili a Jimin skončil v náručí toho, kvůli kterému tady vlastně byl. Tancovali dlouho. Mluvili o různých věcech, ale zdálo se, že to princi nestačilo. 

A jak to v pohádkách chodí, Yoongi se naklonil k Jiminově oušku a zašeptal ta slova, ze kterých by většina dívek tady měla pod sebou kaluž.

Jenže to naštěstí nebyl Jiminův případ.

"Nechceš se jít projít? Špatně tě tu slyším," zašeptal a na tváři se mu usídlil jemný škleb. 

Jimin jemně přikývl a nechal ze svých rtů ujít tiché: "Ráda."

Neunikl mu Jungkookův škleb, kterým ho mladší chlapec obdařil, když kolem něj procházeli. Yoongi se na něj zašklebil zpátky a Jimin cítil, jak se mu do tváří hrne krev.

Došli ven a Jimin se jemně zachvěl, když jeho holá ramena pohladil chladný noční vzduch. Yoongi nevypadal, že by si toho všiml a mlčky spolu pokračovali zahradou.

"Čím víc se na tebe dívám, tím víc mi přijde, že ztrácím dech," prolomil to ticho Yoongi. 

Jimin mu na to odpověděl jen jemným úsměvem a sklopil pohled k zemi.

"Četl jsem o tobě, že moc nemluvíš," zazubil se Yoongi, "nemusíš se stydět, jsem člověk jako ty."

"V tomhle si dovolím nesouhlasit, princi," zvedl k němu pohled Jimin, "jsme naprosto rozdílní."

"Ale i tak máme hodně společného," nedal se Yoongi a Jimin musel chtě nechtě přikývnout.

Víc, než si myslíš, problesklo mu hlavou. 

"Smím prosit? Při tanci se přeci jen mluví lépe..." pousmál se starší chlapec a jemně se poklonil.

Jimin odpověděl tichým "jistě" a začali tancovat. Nepotřebovali hudbu. Byli tu jen oni dva. Vnímali jeden druhého každým svým smyslem.

"Jsi tak tajemná," řekl po chvíli Yoongi a zadíval se Jiminovi hluboko do očí. 

A Jimin mu pohled opětoval, i když věděl, že toho bude litovat.

Pokračovali v tichém rozhovoru o všem možném a Jiminovi připadalo, že mu za chvíli upadnou nohy. Pásky od střevíců se mu zařezávaly do kotníku a stažený hrudník také nebyl zrovna příjemný. 

"Chceš ukázat zahrady? V noci je to tu nejhezčí," navrhl Yoongi a Jimin, možná až moc nadšeně, souhlasil.

V tichém hovoru procházeli všemi kouty zahrady, došli až k malému altánku, kde se oba zastavili.

"Je ti zima, viď?" starší chlapec se starostlivě podíval na Jimina, který záporně zavrtěl hlavou.

"Jsem v pořádku," odpověděl Jimin, ale to už mu Yoongi přes ramena dával své sako. 

"Děkuji," zašeptal nakonec a Yoongi se jen usmál.

"Jsi krásná," dostal ze sebe Yoongi trochu přiškrceně.

Komplimenty neskládal příliš často, i když by jako správný gentleman měl.

A Jimin si v tu chvíli přál jediné. Utéct někam hluboko do lesa a už nenajít cestu ven. Tohle všechno bylo až moc krásné na to, aby to realita.

A také to byla pravda. 

Lhal Yoongimu. Tak strašně moc mu lhal. Nelhal mu o svým zálibách, to ne. Všechno, co říkal byla čistá pravda, jen... lhal o tom, kým ve skutečnosti byl. Nebyl žena, ale muž. 

Najednou... se mu chtělo brečet a cítil, že jeho pohádka nebude mít šťastný konec. 

Ples skončil a Jimin byl neskutečně rád. Věděl, co ho čeká doma a dost možná i příští týden. Věděl, čemu všemu se bude muset postavit a moc dobře věděl, že odtud není cesty zpět.

Pokud se dostane někam dál, řekne Yoongimu pravdu. Sice nevěděl jak, ale něco uvnitř něj mu říkalo, že bude nejlepší, když mu to řekne co nejdřív. 

"Byl to nádherný večer, moc ti za něj děkuji," řekl popravdě a usmál se na Yoongiho, "o to víc mě mrzí, že nejsem přesně to, co hledáš, princi."

Jimin nečekal na odpověď, vtiskl Yoongimu do rukou sako a odešel pryč. Už teď se mu po tváři kutálely horké slzy.

Baekhyun se na nic neptal, jen Jimina jemně objal a řekl mu, že všechno bude dobré. Také napsal holkám zprávu, že asi bude lepší Jimina nechat dnešní večer o samotě. A Jimin ještě nikdy nebyl nikomu tak vděčný. 

Doma se zamknul ve svém pokoji a zadíval se do zrcadla, které viselo na stěně.

"Lhář," zašeptal.

A/n: Hello hello!

Dneska má ten díl 1000 slov, takže bouchejte šampaňské, lol:D

Nevím, jak se přesně cítit, protože jsem to psala a uvnitř hrudi, tam kde je srdce, jsem měla takový zvláštní pocit.

Znáte to, máte někoho rádi, ale víte, že ho mít nemůžete a bolí vás každý pohled na něj.

Jop, to je přesně ono. 

Tak... snad se díl líbil a dobrou!:)

P.S: Děkuji tomu někomu, díky komu mám na wattpadu 50 upozornění a  celou dobu mi tu vibruje telefon v kapse:D