Camila Denverová si příliš jasně uvědomovala, že proti Kaiře nemá sebemenší šanci. Role Salomé byla tou nejprestižnější, jaká kdy měla být v jejich divadle obsazena. Bylo zcela logické, že se jejího ztvárnění ujme právě talentovaná primabalerína, která vyrážela dech všude, kde byla v angažmá. Přesto se však Camila odvážila doufat, že by ji přeci jen mohla porazit.

Než se k jejímu prvnímu výslechu Strike dostal, z výpovědí ostatních si o této ženě stačil udělat dostačující obrázek. Kaira byla tanečnice, která role získávala talentem a tvrdou dřinou. Camila naproti tomu neměla problém sáhnout po účelnějších a jednodušších metodách. Bylo veřejným tajemstvím, že Camila si chodívala pro role přes postel, ovšem ani ten nejlepší výkon na poli postelových hrátek ji v takto významné chvíli nemohl dostat před Kairu. Pro Pierra byla pro roli Salomé jasnou volbou a ničemu nepomohlo ani Camilino okaté podlézání. Camila své tělo využívala jako prostředek k získání něčeho většího, Pierre byl naopak známý tím, že se možná nebál vyspat se s každou, ale pro něj byly ženy pouhým prostředkem pro ukájení potřeb. Když se mu tedy Camila podbízela, milerád toho využil, ovšem nehodlal přijít s ničím na oplátku.

Celé vyšetřování se pro Strika stávalo ve velmi krátkém čase mimořádně nepříjemným. V divadle na sebe všichni kolegové bez problémů házeli špínu, chovali se arogantně a povýšeně, jako kdyby lidé zvenku, především pak muž, jenž přišel o nohu, byli hnusným póvlem, který kazí dokonalý lesk jejich pozlátka. Strike si moc dobře všímal všech postranních pohledů, které na něj vrhali lidé kolem, když se belhal jejich svatostánkem. Uměl si docela živě představit, jak by se tvářili, kdyby si na truc vykasal nohavici a odhalil lidem, pro něž jsou především nohy posvátným nástrojem, svou umělou protézu. Camila v tomto nebyla výjimkou. Už při jejich prvním setkání neustále zabíhala očima ke Strikově pravé noze.

Ze silné antipatie, kterou si vůči tmavovlásce vytvořil, nejprve otevřel dveře její šatny a teprve poté zaklepal a ohlásil se.

„Slečno Denverová, musíme si o něčem promluvit."

Přestože se baletka v onom momentě nacházela v situaci, kdy by kterákoliv jiná žena dotčeně zapištěla a skryla své odhalené tělo, Camile to ani v nejmenším nevadilo. Otočila se čelem ke Strikovi, rukou stále opřená o věšák s kostýmy. Rozvázaný lehký župan její křivky jen stěží skrýval.

„Vy jste hodně rázný, viďte, pane Striku?" Z jejího pohledu i způsobu, jakým to řekla, bylo jasně patrné, že se nesnaží s ním flirtovat. To by bylo pod její úroveň. Pohrdala jím, jako každým, kdo pro ni nebyl dost dobrý.

Strike vstoupil a zavřel za sebou dveře. Zahrazoval je vlastním rozložitým tělem.

„Mám jen pár otázek," zabručel. Ani jemu nebyl nadcházející rozhovor vůbec příjemný.

Žena jen pohodila hlavou a přesunula se na židli u svého stolku se zrcadlem. Natočila se ke Strikovi bokem, jednu nohu koketně vystrčila a loktem se opřela o opěrku. Byla to jasná vyzývavá póza, ale způsob držení těla Strikovi neříkal: pojď a vem si mě, ale spíše: podívej, na tohle ty nemáš. Ke své radosti ale na Camile nespatřoval nic mimořádného, co by ho mělo ohromit. Byla jen o chlup vyšší než Kaira, ale postrádala její vžitou ladnost a eleganci. Camila se snažila působit smyslně, ale na Strika to příliš nefungovalo. Měla trochu široký nos a plné rty mu připomínaly spíše jeho dávná zranění z boxu. Sváděl v sobě těžký souboj, aby ji nezačal vědomě a záměrně porovnávat s Kairou.

„Co by vás zajímalo?" zeptala se Camila a neopomenula přitom zkroutit rty do pohrdavého úšklebku. Ráda se předváděla, ale rozhovor s detektivem ji obtěžoval.

„Chtěl jsem se ještě zeptat na pár věcí o Anitě," začal Strike, ale Camila jeho slova rázně utnula.

„Prosím vás, už jsem vám všechno řekla. Nemám čas zabývat se nějakou sboristkou. Jestli ji chtěl někdo zabít, pak se na ni už nejspíš nemohl dívat."

„To je docela kruté," poznamenal Strike. Nemohl říct, že by ho taková drsná reakce překvapila. Camila byla přesně takový bezcitný typ.

„Tenhle svět je krutý," přisvědčila, „a přežijí jen ti nejsilnější. Anita patřila spíše k těm slabším. Chápejte, nebyla špatná, ale byla prostě jen dobrá. A jestli chcete v baletu něčeho dosáhnout, nemůžete být dobrý. Musíte být dokonalý."

„A vy jste?" Strike ťal přímo do živého. Už se stačil seznámit s její pozicí. Chtěla Kaiřino místo, ale pro všechny byla prostě ta druhá.

Camila se od něj nasupeně odvrátila, popadla ze stolku kartáč a začala si zuřivě pročesávat vlasy. Strike v zrcadle viděl, jak se jí vztekem rozšiřují nosní dírky. Překvapil sám sebe; ten pohled si docela užíval.

„Mám své kvality," opáčila, jako kdyby to snad vysvětlovalo všechno.

O jejích kvalitách Strike nepochyboval, už o nich leccos slyšel. Robin mu navíc ráno poslala docela zajímavé články o Camilině oblibě přespávat v postelích jiných mužů. A bylo jí docela jedno, jestli v nich pravidelně spávají přítelkyně dotyčných. Měl tedy už docela slušnou představu.

Strike se vždycky choval profesionálně a s vyslýchaným pracoval tak, aby od něj získal patřičné informace. Jenže u téhle ženy si nemohl pomoci a musel proti ní obrátit její vlastní taktiku. Říkala si o to.

„Když jste tak dobrá, proč potom netančíte Salomé?"

I pod jasným stropním osvětlením bylo vidět, jak Camile zbělaly klouby na rukách. Ze vzteku možná byla schopná rukojeť kartáče i zlomit. Byla by schopná i zabít?

Nakonec se baletka upokojila, odložila kartáč a obrátila se zpátky ke Strikovi. Ten se marně rozhlížel po něčem, co by mu posloužilo jako stolička. Bolest v noze se od dlouhého stání opět ozvala a připomínala mu, že na tohle už prostě nemá. Vyslýchaná ovšem patrně neměla v plánu chovat se jako ohleduplná hostitelka.

„Salomé se příliš přeceňuje, víte? Já ten příběh vnímám jinak. Každý je unešený příběhem nebohé Salomé, kterou zlomené srdce vyžene do tmavé noci a do náruče boha. Jenže jde vlastně o příběh Hellé a Lykea. Je to příběh o překonání zrady, o odpuštění a lásce. Salomé je jen tragická figurka, ale kdo skutečně trpěl? Ona, nebo zrazená a zostuzená Hellé? Proto jsem spokojená se svou rolí. Hellé je v tom příběhu skutečná hrdinka."

Z roztodivných jmen šla Strikovi hlava kolem. Netušil, o čem baletka mluví, ale samotné hře nepřikládal příliš velký význam. Jen jejím rolím. Ať už si to Camila chtěla obhajovat jakkoliv, pravdou byla, že Salomé byla hlavní aktérkou celé hry. Byla to ta největší role a na ni se upíraly zraky všech. Byla to role, pro kterou by byl leckdo schopný zabíjet.

„Ať už je to jak chce, za hlavní postavu je považovaná Salomé. To vás musí hodně štvát, ne?" popíchl ji.

Camila jen pokrčila rameny a vyšpulila rty. „Pokud se ptáte na to, jestli bych byla schopná někoho pro tu roli zabít, tak ne. Možná bych do Kairy strčila nebo jí způsobila nějakou nehodu, která by ji na nějaký čas vyřadila, ale nezabila bych ji. Jsem možná mrcha, ale ne vrah."

Slovo mrcha se v kontextu s baletkami objevilo už po několikáté. Strike se mohl pouze domnívat, zda tak o sobě smýšlí každá baletka, nebo je to jen vžitý stereotyp, kterému se tanečnice už nebrání a přijaly jej za svůj. Každopádně to byl zajímavý poznatek. Ještě zajímavější však bylo, že se Camila přiznala k tomu, že by byla schopná Kaiře kvůli roli ublížit. To Strike nemohl jen tak přejít.

„Přiznáváte se tedy, že byste ji třeba strčila ze schodů?" nadnesl. „I obyčejné nehody můžou skončit tragicky."

„Ach bože, vy jste tak dramatický." Camilla znechucením zakoulela očima. „Já nemám důvod Kaiře ubližovat. Navíc, není to ona, kdo umřel, ne? Nevím, co komu mohla udělat Anita, že na ni měl někdo takovou pifku. Možná měla nějaké problémy v soukromí, co já vím. Osobní životy druhých mě nezajímají."

„To jsem si všiml," zabručel si Strike sám pro sebe. Kdyby ji něco takového zajímalo, možná by nelezla do postele ženatým nebo šťastně zadaným chlapům.

Strike byl připravený odejít, ale ještě se musel zeptat na jednu věc. Na to zásadní, kvůli čemu Camilu znovu vyhledal.

„Proč jste mě upozornila právě na Kairu, Camilo? Nikdo jiný na nikoho neukázal, jenom vy jste mi řekla, pokud se dobře pamatuji, že se mám zeptat Kairy Riversové, protože ona bude určitě vědět víc."

Camila těkala očima ze Strikovy ruky na klice k jeho tváři. Najednou vypadala jako prostá školačka, která se bojí, že ji nějaké uličnictví přivedlo do průšvihu.

„A mluvil jste s ní?" vypravila ze sebe přidušeně.

Strike přikývl. „Mluvil. Prý byly kamarádky."

Camila si pohrdavě odfrkla. „To tady říká každý. Všichni jsou se všemi kamarádi. Ale víte co, detektive? Každý z nás by tady vrazil tomu druhému kudlu do zad, kdyby k tomu měl příležitost. Navíc jsem viděla, jak se ty dvě spolu hádaly. Zrovna to odpoledne toho dne, kdy Anitu zabili. Být vámi, zeptám se na to Kairy. Není takový svatoušek, jak se na první pohled zdá."

Její slova Strika na moment zarazila. Nemýlil se tedy ani u Kairy. I ona po svém dušování se, že odpoví a řekne cokoliv, zatajila skutečnost, že mezi ní a obětí došlo k nějaké hádce. Ze zkušenosti Strike věděl, že ne vždycky spolu hádka a vražda souvisí, ale viníkem je ve valné většině případů vždycky někdo blízký. A Kaira sama přiznala, že si s Anitou byly blízké.

„Dobře, děkuji za informace. Možná se ještě uvidíme."

Strike se rychle rozloučil a vylezl ze šatny. Uvnitř se mu usadil dosud nepoznaný svíravý pocit. Pomyšlení na to, že by Kaira mohla vraždit, se mu nezdálo. K jeho nelibosti se mu taková představa ale nelíbila zejména proto, že sám nechtěl, aby se z ní vyklubal pachatel, po kterém pátrá.

Možná v sobě ale nakonec každý anděl skrývá démona.