Po naprostém fiasku s výslechem Eduarda se Strike vyřítil zpátky na chodbu a pokračoval dál směrem k jevišti, dokud se nezastavil za oponou. Z druhé strany látky opět zcela čistě a jasně slyšel ostré Pierrovy příkazy, tak jako ponižující poznámky a nadávky. Celému tomu martyriu se chtěl Strike vyhnout. Na chvíli tedy zastavil, zajel si hrubými prsty do tuhých vlasů a zhluboka dýchal.

Litoval toho, že mu nemohl jednu vrazit, ale možná bylo dobře, že ho Robin zastavila. Tohle si nemohli dovolit a Strike byl na sebe naštvaný, že se neovládl. Tohle se mu normálně nestávalo. Jistě, kolikrát chtěl někoho praštit, ale pokud vážně nemusel, tak se ovládl a přešel to. Jenže tohle jen tak přejít nemohl. Ten jeho vítězný úšklebek, když mluvil o noci s Kairou. Pohrdavé odfrknutí, když si všiml Strikovy reakce. A to jeho nadřazené pomrkávání, když mu tak strašně radil, co by měl udělat, pokud by chtěl Kairu dostat do postele. Čím dál víc litoval, že mu ten jeho škleb z toho ksichtu nesmázl.

Po chvíli se vydal zadem pryč, aby nemusel čelit Pierrovi a jeho poznámkám. Navíc věděl, že by se nemohl Kaiře podívat do očí. Cítil se nepříjemně zranitelný, jako by na něm mohla poznat, co se v šatnách stalo. Stejně se to ale dozví. Neočekával, že by si to Eduardo nechal pro sebe.

„Kairo, teď ty!"

Než Strike vyšel ze sálu, stihl ještě zaslechnout Pierrovo vyštěknutí.

„Ukaž jim, jak se to dělá. Až budeš připravená, chci vidět zhrzenou Salomé."

Už nějakou dobu Strike přemítal nad tím, jak asi Kaira tančí. Nepochyboval o tom, že určitě dobře, jinak by se nedostala tak vysoko. Ale tančit ji ještě nikdy neviděl. O balet se do té doby nezajímal a sledovat ji na internetu ho nenapadlo. Vidět ji naživo ale mohl být zážitek. Nejspíš by nepřežil celé představení, kdyby se čirou náhodou rozhodl jít do divadla, ale takhle na zkoušce?

Z toho, co ze sálu už viděl, usuzoval, že by se tam dalo najít místo, kde by mohl nepozorovaně sledovat dění na jevišti. Vybelhal se do patra, jak nejrychleji to šlo, a zapadl do jedné z lóží. S potěšením zjistil, že když trochu více zasune židli do stínu a přikrčí se, může odtud mít docela dobrou pozorovatelnu.

Zatímco se usazoval a snažil se, aby pohyb jeho rozložité postavy nebyl zezdola vidět, na jevišti se chystal prostor pro samotnou Salomé. Všichni tanečníci ustoupili do uctivé vzdálenosti, někteří seděli na podlaze, jiní postávali kolem. Pianista v rohu za klavírem si protahoval prsty a nejspíš se chystal na živý doprovod.

Strike se usadil ve své provizorní pozorovatelně tak akorát ve chvíli, kdy se pianistovy dlouhé prsty dotkly klaviatury. S prvními tóny tklivé melodie se dala Kaira do pohybu.

Trvalo jen malý moment, než ho její pohyb pohltil. Strike se předklonil a opřel se loktem o zdravé koleno, jako kdyby jí tak snad mohl být blíž a sledovat ji z větší blízkosti. Tak jako ostatní, i on, zcela uhranutý, visel pohledem na každém jejím pohybu. Přestože netušil, o čem přesně tanec je a jaký příběh ona tragédie vypráví, Kaiřinu pohybu rozuměl dokonale. Příběh zdrcené Salomé mu probíhal před očima. Nejen z jejího pohybu, ale také z tváře dokázal vyčíst to největší zoufalství. Kaira se přesouvala z místa na místo s ladností a elegancí, každý doskok byl tak dokonalý, až jí Strike skoro záviděl. Pažemi dokreslovala ty nejladnější pózy a plynule přecházela z jedné do druhé.

Příběh vyprávěný jejím tělem Strika dočista očaroval. Netušil, že by člověk mohl mít z tance takový prožitek. V jednu chvíli se přistihl, že nad tančící ženou nepřemýšlí jako nad Kairou, ale vidí ztělesnění Salomé. Zhrzenou dívku sklíčenou žalem, která i beze slov vypráví o právě prožívané bolesti. Když si to Strike uvědomil, zavrtěl hlavou, aby Salomé vypudil z mysli. Obdivoval to umění, jímž Kaira oplývala, díky němuž se mohl do příběhu skutečně ponořit, ale sám se chtěl dívat na Kairu, ne na Salomé.

Baletka, která netušila, že ji pozoruje pár skrytých očí, se na jevišti otáčela a prohýbala, dávala do svého pohybu tolik bolesti, jako ještě nikdy předtím. V mysli vzpomínala na okamžik, který téhle scéně předcházel. Byla to kratičká chvíle, kdy měla být mimo zraky přihlížejících a kousek do popředí měla postoupit Anita. Kaira se za chvíli měla znovu vrhnout na jeviště, udělat kolem své kamarádky piruetu, načež by se sbor elegantně stáhl do ústraní. Kaira věděla, že piruetu kolem své kamarádky už nikdy neudělá. Na premiéru se nebude těšit spolu s ní a před zraky stovek diváků neucítí na jevišti její podporu. Všechen svůj smutek předávala Salomé a vtiskla ho do jejího pohybu.

Strike v lóži jen těžko skrýval své pohnutí. Její tanec se mu zasekl hluboko do srdce. Z uhranutí ho však vytrhlo vibrování telefonu schovaného v kapse. Na displeji se objevilo Robinino jméno. Úplně zapomněl, že ji nechal za sebou. Opatrně se vzdálil ke dveřím lóže, ale veškeré zraky se upíraly na Kairu, takže se ani nemusel bát, že by si ho někdo všiml. Ještě pár vteřin hleděl na tančící vílu, jež se chystala zakončit svou zpověď. Cvaknutí kliky, kterou se jeho mozek donutil stisknout, ho ale stejně vrátil zpátky do reality. Vytratil se na chodbu a stiskl tlačítko na stále vibrujícím mobilu.

„Kde jsi?"

Z Robinina hlasu nedokázal vyčíst, jestli je na něho naštvaná. Možná byla jen zmatená, když ho dole nenašla.

„Už jdu, počkej na mě ve foyer," instruoval ji a vydal se ke schodům. Myslí mu neustále vířily obrazy tančící Kairy.

„Kam ses ztratil?" zajímala se Robin, když se Strikovi konečně podařilo zdolat schody.

„Jen jsem se byl na něco podívat," zalhal a doufal, že nebude víc pátrat.

Jako odpověď Robin jen pokývala hlavou. „No, já jsem se ještě poptala Eduarda na pár věcí. Tvůj výpad ho docela znejistěl, takže už neměl chuť si tolik hrát."

„Jo, tamto," Strike sklopil hlavu, „za to se omlouvám."

„Vlastně to mělo kýžený efekt, jen úplně nechápu, proč jsi to udělal."

„Zasloužil si to za všechny ty řeči i za to, co udělal." Pro Strika to byl dostačující důvod, nehodlal se v tom víc pitvat a odkrývat snad něco víc.

Společně vyšli z divadla na ulici. Nad Londýnem visela hrozba další bouřky. Temná mračna se jim honila nad hlavami a oba se zachumlali do kabátů, díky čemuž dokonale splynuli s ostatními kolemjdoucími.

„Tak co jsi zjistila?" začal Strike, především proto, aby odvrátil případné další otázky na téma svého nečekaného výbuchu.

„Eduardo je pořádný prasák," ulevila si Robin. „Když jsme tehdy prověřovali jeho alibi..."

„Ta žena potvrdila, že byl tu noc s ní," dořekl za ni Strike.

„To ano, ale své společnici už nejspíš neřekl, že jen pár hodin před ní měl sex s jinou."

Strike nad jejími slovy zvedl obočí.

Robin pokračovala: „Přiznal, že za ním to odpoledne Anita přišla a docela se pohádali, protože ji Kaira nabádala, aby ho nechala. Ona ale odmítla a nakonec se s ním ještě vyspala. Pak měli zkoušku, Eduardo odešel v osm a s Anitou už nemluvil. Pak podle své prvotní výpovědi zamířil do baru, kde sbalil jinou ženu, se kterou pak strávil noc."

Debil.

Strike si vzpomněl na poznámku ve svém notýsku. Měl chuť přepsat ji na něco ostřejšího.

„Eduardo vypověděl, že z baru odcházel kolem jedenácté," pokračovala dál zanícená Robin, „na což má samozřejmě plno svědků. A když mu jeho milenka potvrdila, že šli potom rovnou k němu a většinu času strávili spolu, není možné, aby kolem desáté večer zabil Anitu. Jedině by jeho doprovod lhal, ale to se mi nezdá moc pravděpodobné."

„Takže tím chceš říct, že Eduardo není vrah a je z obliga," zkonstatoval Strike. Nemusel se ptát.

„No, co se týče vraždy Anity, tak ano," potvrdila mu jeho domněnky.

„Ale?" Strike tušil, že toho má Robin na srdci víc.

„Pamatuješ, co říkal o Kaiře? Prý má nějaká tajemství, která on zná. Možná nezabil Anitu, ale kdyby na to přišlo, možná by dokázal zabít Kairu."

Strika podobná myšlenka napadla už mnohem dřív. Jestli měl někdo v divadle postavení, pro nějž stálo za to vraždit, byla to Kaira. Jenže obětí byla Anita, což značilo, že mohlo jít spíš o něco osobního.

„Nebo by spíš ona mohla zabít jeho," vyslovil nahlas to, čemu se tolik bránil. Kaira nemohla být vražedkyně.

„Dávalo by to smysl," přisvědčila Robin. „Možná je to neuvěřitelné, ale Anitu kvůli její pozici v souboru neměl nikdo důvod zabíjet. Takže to muselo být osobní. Eduardo má na dobu její vraždy alibi. Jenže Kaira ne. Třeba se dověděla, že to mezi Anitou a Eduardem stále trvá, vrátila se za ní do divadla a něco se zvrtlo. Sama ti řekla, že byla sama doma, což nikdo nedosvědčí. A jestli se mezi sebou pohádaly už předtím, mohlo to pokračovat a skončilo to sakra špatně."

Její závěry byly zcela logické a obstojné. Strike jim ale nechtěl věřit. Najednou všechno ukazovalo na Kairu, jenže to přece nemohla být pravda. Připomněl si tu něžnou bytost, která se na jevišti skoro vznášela. Vzpomněl si na její upřímný smutek tehdy v klubu, kdy s ní mluvil. Nic z toho nenasvědčovalo tomu, že by byla schopná vraždit. Strike ovšem za celou svou kariéru poznal, že vrahové se mnohdy skrývají i za těmi nejpřívětivějšími tvářemi.

Z přemítání ho vytrhlo jasné stanovisko, které mu rezonovalo v uších celou cestu do Denmark Street.

„Něco ví. Musíme ji znovu vyslechnout."