„Eduardo Martín? Ten tanečník, se kterým jsi mluvil ještě toho dne, kdy nás zavolali?"

Robin se zdálo zvláštní, že se pozornost jejího zaměstnavatele stočila takovým směrem, ale během svého působení u Cormorana už stačila pochopit, že soukromý detektiv oplývá nebývalým instinktem a dokáže z mála vykřesat skoro celé řešení.

„Jo, ten," přikývl Strike a co nejopatrněji se pohnul, jen aby ta zpropadená pohovka nevydala ani to nejmenší pšouknutí. K jeho úlevě se však už Robin soustředila na to, co během svého pátrání o Eduardovi zjistili.

„Tady se píše, že ho jedna modelka nařkla ze sexuálního obtěžování."

Strika trochu zklamalo, že se Robin zastavila u drbů ze světa celebrit. Jeho asistentka na něj zpoza počítače vykoukla.

„Bulvár je sice hnus, ale často může být neocenitelným zdrojem informací," podotkla. „Není to jeho první skandál, ale pořád se drží docela zpátky, kdybychom ho chtěli porovnat s jinými. I tak se ale divím, že ještě nedostal padáka. Pro takový svět, jako je balet, to není zrovna nejlepší vizitka."

„Asi umí být přesvědčivý," zamumlal Strika a napil se čaje, který mu Robin nachystala. Slíbil si, že jakmile bude mít čas, zapadne do Tottenhamu a dá si to nejlepší pivo. Nebo by měl spíš počkat, dokud nevyřeší tenhle případ? Raději se zase zaměřil na Eduarda. „Píšou něco o vztazích s členkami souboru?"

Robin chvíli pročítala výsledky svého vyhledávání. „Píšou o Camile Denverové, viděli je spolu odcházet a skončili spolu v jejím bytě. Je tu něco i o Tishe Webberové, ale ta už tady nemá angažmá. To bylo před rokem."

„Hmmm." Strike nahlas přemýšlel. „Před rokem. Anita byla v souboru sedm měsíců. Píše se někde něco o ní?"

Robin zavrtěla hlavou. „Jen běžné informace o tom, že získala angažmá, kdo to je a takové ty další věci, co už víme. Nic nového ani převratného. Nepíše se o ní ani v souvislosti s Eduardem."

„A něco o Kaiře?" navrhl Strike, jemuž se jen ta myšlenka neskutečně příčila.

„Obyčejné články o jejich spolupráci a společných představeních." K jeho úlevě mu Robin nepředestřela žádné drby o tom, v jakém baru spolu byli viděni a kdo skončil v čí posteli. „Kritici je spolu milují. Ani se nedivím, že se všichni tolik těší na Salomé."

„Eduardo tam taky tančí, že?"

„Hlavní mužskou roli, Lykea. Je to po Salomé jediná postava, která má v představení nějaký větší prostor. Většinu času na jevišti stráví Kaira. Je to dost náročné představení, když se to tak vezme. Musí se hodně dřít, aby to zvládla."

Strike během jejího proslovu přemýšlel nad břemenem, které na Kaiře leželo, a nad tím, že ona to nepochybně zvládne. Neměl ani nejmenší tušení, co všechno balet obnáší a co vlastně znamená tančit Salomé, ale byl si jistý, že jestli takovou roli někdo zvládne, pak je to právě Kaira.

„Neuděláme si výlet?" navrhl zničehonic. „Rád bych se Eduarda zeptal na pár důležitých věcí."

„Jako třeba na co?" Robin větřila ve vzduchu dobrodružství a to se jí líbilo. Už chvíli nevytáhla paty z kanceláře a vidina výslechu spolu se Strikem se jí více než zamlouvala. Přála si být zase v akci.

„Třeba na to, že s obětí spal, ale vůbec se nám o tom nezmínil."

„Kdo ti to řekl?"

Strikovi se zdálo, že jestli bude mluvit o včerejším rozhovoru s Kairou, Robin na něm něco pozná, přestože sám netušil, co by to něco mohlo být.

„Kaira," přiznal nakonec, „včera jsem ji konečně zastihl a promluvil si s ní. Nemyslím si, že by ona byla náš vrah. Ale něco nám uniká, něco dost podstatného, protože zatím celý tenhle případ nedává vůbec žádný smysl. Možná se něco zajímavého dovíme od Eduarda."

Robin nadzvedla jedno obočí. „Sázíš na zhrzeného milence?" Nezdálo se jí to jako pravděpodobná možnost.

Strike zavrtěl odmítavě hlavou. „Eduardo není ten typ, co by se hroutil z nepovedeného románku. Spíše by mohl mít dost horkou hlavu na to, aby v afektu něco provedl."

„Tak se ho na to zeptáme," rozhodla Robin.

Když zanedlouho Strike podržel své asistentce dveře, aby mohla vstoupit, vzpomněl si, co mu říkala Kaira a čeho se vlastně celou dobu nevědomky držel. Neměl narušovat zkoušky, pokud nechtěl čelit hněvu samotného Pierra Duranda. Strike se ovšem nacházel v rozpoložení, kdy si vyloženě přál povýšeného choreografa vytočit.

Zpoza nedovřených dveří k nim doléhal vzteklý Pierrův hlas.

„Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, ruka, dva, tři čtyři, raz, dva, tři, čtyři, raz, dva, tři, čtyři, k sobě, dva, tři, čtyři!"

„Zní jako pěkný diktátor," opáčila Robin, když se spolu se Strikem protáhla do sálu.

Jeviště se na první pohled změnilo v takřka organizovanou armádu. Strike s jistým znepokojením sledoval, jak tři řady tanečníků s naprostou přesností plní rozkazy vykřikované malým plešatým mužíkem s černou šálou okolo krku. Chodil mezi všemi a v případě potřeby neopomenul pořádně zpražit toho, kdo se jen na setinu vteřiny opozdil. Strike si pomyslel, že tenhle muž do puntíku splňuje pro změnu armádní stereotyp generála. Přitom se přistihl, že mezi tanečníky hledá Kairu. Všiml si jí až na poslední chvíli. Seděla na zemi za jednou z beden a podle všeho se jí právě probíhající lekce netýkala. Dle jejího pohybu Strike odhadoval, že si nejspíš masíruje bolavé nohy. Dokázal s ní soucítit.

„Pane Durande!" Strike musel zvýšit hlas, aby si získal mistrovu pozornost.

„Co to je?" mužík se zmateně otočil za hlasem. „Ach, pan Strike, opět. Co vás sem přivádí a proč mi narušujete mou zkoušku?"

„Rádi bychom vyslechli některé členy vašeho souboru, pokud vám to tedy nevadí," odpověděl a pokynul přitom směrem k Robin na znamení, že se toho také zúčastní. Očima však vyhledal Kairu, která za bednou skrývala potutelný úšklebek.

„To mi tedy zcela jistě vadí," odsekl Pierre a už se hnal směrem ke Strikovi. Došel až k němu a byť byl skoro o dvě hlavy menší, naparoval se před ním jako páv. Brýlky bez horních obrouček mu přitom sjely z kořene nosu trochu níž. „Nemáte mi tu co okounět. Premiéra se blíží a musíme se připravit."

„To samozřejmě chápu, ale tohle je oficiální vyšetřování, na které si nás najali vaši nadřízení," odpověděl s klidem Strike, „takže jestli nám budete bránit, bude to mít své následky. V tomhle divadle byla zavražděna nevinná žena a to má před premiérou přednost, pokud se nemýlím."

Mezi tanečníky, kteří si do té doby vzrušeně šuškali, zavládlo hrobové ticho. Všechny pohledy se soustředily jen na Pierra, který byl právě shozen ze svého piedestalu. Jeho největší chlouba byla degradována na něco podřadného a život jedné baletky byl postaven nad jeho zájmy.

Strike si pohled do rudnoucího obličeje docela užíval. Zahnal toho egoistu do kouta. Nemohl přede všemi říct, že ho smrt nějaké podřadné tanečnice nezajímá. Přestože to všichni věděli, kdyby to řekl naplno právě před detektivem, byl by konec. Salomé byla Pierrův klenot, ale nyní musel ohnout hřbet a podřídit se vetřelci zvenčí.

„Půl hodiny, víc vám nedám," zavrčel vztekle „vezměte si stranou, koho potřebujete, ale zkouška jako taková pokračuje. V té premiéře už máme hodně peněz a kvůli vám na tom nehodlám tratit!"

To Strikovi stačilo.

„Díky. Rád bych si promluvil s Eduardem Martínem, je tady?" Zatím si vysokého jižana nevšiml. Ani Robin ho neviděla, ale stačila postřehnout, jak se na Cormorana dívá Kaira. V jejím pohledu četla něco mnohem hlubšího.

„Eduardo je ve své šatně, měl teď na pár minut pauzu. Vraťte mi ho laskavě co nejdřív," vyprskl mistr a odvrátil se od nich. Tleskl a ostrý zvuk všechny postavil do latě. „Pokračujeme, neflákáme se! Nenechám celé představení padnout jen proto, že byste nebyli dostatečně připravení!"

Strike střelil pohledem po Kaiře, která se už stačila vyšvihnout na nohy. Poprvé ji viděl v baletním trikotu a připadal si jako puberťák, který šmíruje královnu střední ve chvíli, kdy by neměl. Raději sklopil zrak a vydal se za Robin do zákulisí. Stejně ještě párkrát zabrousil pohledem k oněm dlouhým nohám a kůži na zádech prosvítající skrze tenkou síťku.

„Je pěkná," ozvala se Robin, když byli z doslechu. „Vypadá mnohem líp jak na fotkách, což je u žen docela neobvyklý jev. Že?"

„Cože?" Strikovi se nedařilo příliš vnímat. Pořád měl před očima Kaiřiny dlouhé gazelí nohy. Najednou si plně uvědomil svou vlastní neohrabanost umocněnou jeho umělou nohou.

Robin se nad Strikovou roztržitostí bavila. Neušlo jí, jak po baletce pokukoval. Nemohla mu to mít za zlé, byla to pěkná žena a on byl přece nezadaný. Přestože o jeho vztahu se Charlotte věděla a ledacos našla také v novinách, kde se jejich bouřlivé soužití čas od času propíralo, stále si svého rozložitého šéfa neuměla představit po boku nějaké ženy. Speciálně ne tak drobné, jako byla Kaira. Navíc pochybovala, že by se Strike nechal při řešení případu rozptylovat tím, že by nadbíhal zrovna hvězdě zdejšího baletu.

Když se propletli úzkými uličkami až k šatnám, přepadla Strika neuvěřitelná chuť otočit se na místě a zmizet. Vlastně se s Eduardem vůbec nechtěl setkat. Informace sice potřeboval, ale díky večernímu rozhovoru s Kairou se už na něj nemohl dívat jen jako na obyčejného nesympatického donchuána. Příčilo se mu pomyšlení na to, že takový idiot měl pletky zrovna s Kairou. Ještě než se přiblížili ke dveřím jeho šatny, pociťoval Strike nutkavou touhu rozbít mu ten jeho dokonalý ksicht. Už jen proto oceňoval Robininu přítomnost. Ve své zásadovosti by mu to určitě nedovolila, navíc měl důvod, proč by se sám měl krotit. Takový přešlap si v její přítomnosti nemohl dovolit.

Eduarda zastihli právě ve chvíli, kdy si s maximálním úsilím sčesával svoje černé vlasy dozadu. Strike si při pohledu na něj vzpomněl na Elvise Presleyho, i když mrtvý zpěvák mu byl mnohem sympatičtější.

„Něco jste nám zatajil, Eduardo," vypálil hned z první, sotva se zjevili ve dveřích.

Nezdálo se, že by jejich nečekaný příchod v tanečníkovi vyvolal nějaké zvláštní emoce, přestože na něj Strike docela vyjel. Nehodlal s ním jednat v rukavičkách.

„Jo? A co?" uchechtl se snědý mladík, který se ani neobtěžoval hledět na ně zpříma. Místo toho si je prohlížel v odrazu zrcadla. Pohledem se zastavil u Robin. Opět v něm vzplálo srdce donchuána.

„Docela důležitou informaci," odpověděl Strike a přelétl očima prostor šatny. Zdála se mu skoro totožná s Camilinou, akorát rozvržení nábytku bylo jiné a světla byla ztlumená, což místnosti dodávalo ten správný nádech úkrytu vraždícího maniaka. Strika to ve skrytu duše těšilo. Moc rád by toho vytáhlého floutka viděl za mřížemi.

Eduardo se k nim otočil a opřel se o hranu stolku. Robin rychle sklopila zrak k podlaze. Nebyla připravená na jeho vypracované nohy v upnutých legínách, ale mnohem více ji zneklidňovala velká boule mezi jeho nohama. Takový pohled jí rozhodně nebyl příjemný, ale zdálo se, že její reakce tanečníka pobavila. Byl si vědom svých předností, ale už mu nedošlo, že Robin takový pohled spíše pohoršuje. Ani Strike z toho nebyl dvakrát nadšený.

„Měl jste poměr s obětí, což je pro vyšetřování dost důležité," pokračoval a vykročil do místnosti. „Tohle je Robin Ellacottová," ukázal na svou asistentku, která byla až do této chvíle setkání s Eduardem ušetřena, „vyšetřuje spolu se mnou smrt Anity Hayové, vaší milenky, jak jsem se dověděl." Zastavil uprostřed malého pokojíku a měřil si tanečníka pohledem.

„Těší mě," utrousila Robin polohlasem a spíše se věnovala zařízení místnosti. Zvolna obcházela kolem stěny a prohlížela si vystavené fotografie. Eduardo se podle všeho rád chvástal.

„Potěšení na mé straně."

Slizký tón a vyzývavé přežvýknutí Robin přešla zhnuseným úšklebkem do stěny.

„Takže jak to bylo?" vložil se do toho Strike, který pomalu začínal litovat toho, že bral Robin sebou. Trochu spoléhal na to, že ženský element Eduarda rozptýlí a pro Robin tak možná bude snazší dostat z něj nějaké informace, ale podle všeho se Eduardo měnil v nadrženého býka pokaždé, když se na nějakou ženu byť jen podíval.

„Spal jsem s ní," pokrčil podezřelý rameny, „a co má být? Není to trestné. Teda pokud s tím obě strany souhlasí, že jo."

S oplzlým výrazem zamrkal na Robin. Ta mezitím potlačovala nutkání vyvrátit mu svou snídani k nohám. Vůbec se jí nelíbil.

Strike schoval ruce v kapsách kabátu, jen aby mu alespoň něco fyzicky bránilo praštit ho přímo doprostřed obličeje.

„Trestné to sice není, ale že nám tohle zatajíte při vyšetřování vraždy, to už by mohl být docela problém."

„Já ji nezabil," skočil mu Eduardo do řeči a v obraně si založil šlachovité paže na prsou, „takže jestli mi tady chcete vyhrožovat, můžete si promluvit s mým právníkem. Z její smrti bych nic neměl, tak proč se tak namáhat?"

Robin nemohla uvěřit jeho bezcitnému vyjadřování. Ten chlap byl vážně odporný prevít. Vyhledala Strika, aby zjistila, co on na to. Zdálo se, že si myslí přesně totéž, co ona sama.

„Nejdřív jsem přemýšlel, co by z její smrti měl soubor jako takový," začal rozvádět své myšlenky, „však víte, kdo by těžil z její pozice, kdyby se jí zbavil. Ale možná je to osobní. Možná se vám nelíbilo, že poměr s vámi chtěla ukončit, tak jste ji zabil."

Eduardo se teatrálně rozchechtal. Předváděl se.

„Ale no ták, jestli vám jde o to, co se jí snažila nakecat Kaira, tak jste vedle. Anita to se mnou nehodlala skončit, líbilo se jí to. A mně se líbilo mít rezervu v záloze. Mohl jsem si dělat cokoliv a jí to bylo jedno. Jakmile jsem za ní přišel, když jsem to potřeboval, byla povolná skoro jako nějaká profesionální šlapka. Tak malou měla sebeúctu."

Strike spolu s Robin pěnil. Muž před nimi byl zatím ten nejhorší, jakého v divadle potkali. Zvlášť Robin jako žena vnímala jeho slova daleko ostřeji. Nesnášela toho člověka za to, že nevinnou dívku degradoval na pouhý kus masa a veřejně to přiznával.

„Kaira se jí to snažila vymluvit," pokračoval Eduardo ve své výpovědi, „ale víte, ona sama je dost smutný případ. Anita mi to hned řekla, jak se jí Kaira snažila nakukat, co jsem za člověka a že by jí bylo líp beze mě. Jenže Anita byla ráda, že jsem si všiml zrovna jí. Nebyla to kdo ví jaká kočka, ale byla dost povolná, takže když jsem potřeboval upustit páru, měl jsem to prostě někde jisté. Kaira si hraje na světici, chtěla ji strašně zachránit a další podobné kecy, ale sama nebyla o nic lepší. Dostal jsem i ji a řeknu vám, ta byla panečku divoká."

Strike supěl vzteky. S každým slovem toho chlapa nenáviděl čím dál víc, a jakmile se otřel o Kairu, věděl, že tohle neskončí vůbec dobře. Ublíží mu. Zmlátí ho. Jediná otázka byla, kdy přesně vybuchne a vystartuje proti němu. Robin si všimla jeho rozpoložení a doufala, že se nestane to nejhorší. Přestože si to ten prevít zasloužil, jeho zmlácení by jim nic nepřineslo, jenom problémy. A ty si rozhodně nemohli dovolit. Eduardo byl člověk, který by je s klidem zažaloval i za to, kdyby mu třeba jen silněji stiskli ruku při pozdravu. Vážné ublížení na zdraví by mělo mnohem horší následky. Robin věděla, že Strike v minulosti boxoval, a když oba muže porovnala, dospěla k závěru, že i přes jistou mrštnost vypracovaného tanečníka by střet s bývalým boxerem, který se nad nimi tyčil ze své ohromné výšky, by byl fatální.

Strikova špatně skrývaného vzteku si bohužel všiml i Eduardo a rozhodl se, že toho využije.

„Ale no tak, přece jste si nemyslel, že by taková hvězdička mohla být bez poskvrnky?" zasmál se. „Každý má svoje tajemství a Kaira má ta svoje. A není jich málo. Dost mi toho řekla, když jsme se tehdy pořádně opili, ale pak...no víte, pak už jsme moc nemluvili. Ale měla by být hodná, jinak bych na ni mohl říct pár nepěkných věcí."

Svou vlastní převahou se zřejmě dost bavil. Užíval si to. A ze všeho nejvíc se mu líbilo, jak na jeho slova reaguje Strike. Byl jako sopka před výbuchem, ale Eduardo nepatřil k těm, kteří by se v takové chvíli stáhli. Naopak, ještě přidal.

„Dám vám jednu dobrou radu. Opijte ji. Pak udělá všechno, co si jen budete přát."

V ten moment už to Strike nevydržel a vystřelil proti němu. Robin se jen tak tak stačila vetřít mezi ně a pokusit se Strika zastavit, ačkoliv věděla, že její šance jsou mizivé. Proti takové síle, jakou Strike představoval, neměla šanci.

„To stačí, nedávejte mu tu výhodu," vyjekla, jakmile se zapřela o jeho hruď a ucítila tlak té síly poháněné nahromaděným vztekem.

Strike sice toužil po tom, aby mu mohl rozmlátit ten jeho frajírský ksicht, ale ještě si uchoval tolik rozumu, aby po zaregistrování Robin znovu nahodil svoje ovládání. Hlavou mu problesklo, co by mohl udělat jí, když se tak neuváženě vrhla mezi ně, takže okamžitě zpomalil. Jeho vztek byl mířený proti Eduardovi a za jeho blbost nesměla platit Robin.

„Možná bys měl počkat venku," navrhla, když se situace trochu uklidnila. Eduardo za jejími zády zatleskal. Robin mohla jen doufat, že to Strika nevyprovokuje k dalšímu útoku.

Ten místo toho supěl jako vzteklý býk a klouby mu zakřupaly, jak silně svíral ruce v pěsti. Pak se beze slova otočil a odešel. To bylo to nejlepší, co v té chvíli mohl udělat.

„Váš šéf je docela výbušný." Eduardo se pořád chechtal. Cítil se jako vítěz.

Robin se k němu obrátila a z očí jí sršely blesky. Netušila, jestli by mohla v nějakém muži vzbudit strach, ale teď byla tak vytočená, že sama sobě věřila.

„Tak jak to bylo?" vyjela na něj. „Možná jste pro všechny taky strašně velký borec, kterému ženy padají k nohám, ale já se vsadím, že tím jenom maskujete, jak uboze si sám vlastně připadáte. Takže mi laskavě řekněte, co se stalo toho dne, kdy Anita umřela, nebo přísahám, že dokončím to, co jsme tady začali."

Její ráznost a ostrá slova na Eduarda nejspíše zabrala. Prohlížel si ji od hlavy až k patě, ale už ne jako nějaký predátor na lovu. Tentokrát zkoumal, jestli to myslí opravdu vážně. Z jejího postoje nakonec došel k závěru, že ano. Stačilo zatlačit tím správným způsobem a Eduardova obrana se rozsypala jako domeček z karet.

„Já...Anitu jsem naposledy viděl asi kolem páté odpoledne toho dne, kdy umřela," jeho hlas byl tichý a zdaleka ne tolik jistý, jako když jim předváděl svou suverénní stránku, „přišla za mnou s brekem, že po ní Kaira chce, aby to se mnou skončila. Pořád opakovala, že to neudělá a že chce být se mnou. Bylo to celkem otravné, ale nakonec se uklidnila."

„Co bylo dál?" zatlačila na něj Robin.

Eduardo jen pokrčil rameny a věnoval jí nevinný pohled.

„Ale to snad ne," ošila se Robin znechuceně. „To jste vážně využil její slabosti zrovna v takové chvíli? Jste vážně prase." Musela si ulevit. Ten člověk byl vážně zvrhlík, zvláště když vzala v potaz jeho alibi.

„No co, nebránila se, chtěla to."

„Jasně, to přece ospravedlňuje všechno." Robin už chtěla být co nejrychleji pryč. Musela to ale uzavřít. „Co se stalo pak?"

„Pak už jsem ji neviděl," vyhrkl rychle tanečník, „někdy před šestou jsme se rozloučili a ona odešla. Měli jsme ještě zkoušku, ale všechno proběhlo normálně. Já jsem v osm odešel, ale s Anitou už jsem nemluvil."

Směr všech výpovědí se Robin nelíbil a byla docela ráda, že tady už Strike není. Na další otázku se zdráhala zeptat, ale nešlo to jinak.

„A co Kaira? Ta toho dne odcházela dřív."

„Co já vím," odsekl Eduardo, „ta je mi volná. Myslím, že odcházela kolem čtvrté, nevšímal jsem si jí. Akorát jsem měl kvůli ní s Anitou peklo."

Peklo bylo docela zvláštní vystižení situace, když z hádky s Anitou vlastně těžil, ale Robin to nechala být.

„Fajn. To bude prozatím všechno. Být vámi, raději bych dále spolupracovala a trochu...no, zapracovala na projevu. Příště už ho zadržet nemusím."

Bez dalších okolků opustila šatnu a nechala tam Eduarda samotného, aby se mohl zamyslet nad tím, co všechno stihl za těch pár minut udělat. Věděla, že si z toho ale nic nevezme. To už ovšem nebyla její starost. Chtěla co nejrychleji najít Strika, aby mu pověděla všechno, co se dověděla. Snažili se najít vraha a všechno neustále dosti dvojznačně ukazovalo jen na jednu jedinou osobu.